Proč je dobré nevěřit bohům

Zaslouží si bohové bezmeznou a nekritickou důvěru?

Zaujal nás zajímavý článek Johna Halsteada, protože se věnuje častému nešvaru v pohanství. Přílišná důvěra v božstva a jejich černobílé (až růžovobrýlové) vidění a na druhou stranu nedostatečná důvěra a absence magična v pohanství. Příjemnou četbu.

Jsem jungiánský novopohan, což teologicky vzato znamená, že pokud jde o existenci bohů, spadám někam mezi ateistické pohany a věřící polyteisty. Tím, že stavím svou víru „doprostřed“, nechci své názory nijak privilegovat, spíš se snažím vyjádřit, že s oběma skupinami zároveň souhlasím a nesouhlasím, a to v různých aspektech. Poloha, v níž se shoduji s věřícími polyteisty, spočívá v tom, že bohy bychom měli brát vážně. Ale s mnohými z nich nesouhlasím v tom, že bohům můžeme vždycky věřit.

Číst více

Pratur, zubr a divoký kůň vrátí krajině ztracenou duši

Jako oceán bez vody a bez soli. Podobně vypadá v současnosti česká krajina. V průběhu několika posledních staletí totiž přišla o to, co pro ni bylo po celá tisíciletí nejtypičtější, o to, co formovalo její tvář. Stáda velkých kopytníků: zubrů, praturů a divokých koní.

Jejich počty bývaly tak vysoké, že naše předky nikdy nenapadlo, že by mohly jednou zmizet ze zemského povrchu. Vždyť například divocí koně byly po tisíciletí jedním z nejhojnějších druhů evropské přírody a spolu se soby tvořili nejčastější potravu pravěkých lovců. Jejich zdomácnění ve stepích dnešního Kazachstánu, které tehdy obývaly východogermánské kmeny, znamenalo pro člověka jeden z největších revolučních skoků v celé historii lidstva. Právě zdomácněním divokého koně se začaly zkracovat vzdálenosti mezi městy i kontinenty (což naši předkové poznali v dobách nájezdů asijských Hunů či Tatarů), ochočený kůň byl darem bohů pro rolníky i válečníky.

Číst více

Šedá zóna v pohanství

Když jsme před rokem diskutovali o extrémismu v pohanství, byl jsem přesvědčen, že neexistuje. Že radikalismus v pohanství je zatím jen stín nad naší mladou českou komunitou, která navzdory všem dětským nemocem je tím nepostižena a doufal jsem, že tento text bude opravdu jen zamyšlením nad šedou zónou pohanství, která má šanci k radikalismu směřovat, stejně jako se od něj vzdalovat.

Číst více

Mnohost, rozmanitost a křižovatky

V současných pohanských náboženských směrech existuje obrovská různorodost, kterou může být obtížné docenit a obsáhnout. Stejně tak ovšem existuje nesmírná různorodost cest, které k pohanství vedou. U jiných náboženství se lidé, kteří k nim přicházející, ocitají na určité životní a sociální křižovatce. V případě současného pohanství připomíná tato křižovatka spíše obrovské nádraží, kde vedou koleje všemi směry, kříží se, rozdvojují a zase spojují, mizí v tunelech nebo dokonce nevedou vůbec nikam. Rozmanitost a mnohost je fenomén, který nás v té části cesty, kdy začneme pohanství „oťukávat“, dříve nebo později udeří do očí. Je vhodné přijmout tento úder s otevřenou náručí a určitou dávkou pokory a pokusit se tento pohanský „železniční uzel“ přijmout takový, jaký je. Před rozmanitostí a mnohostí v současném pohanství není úniku. Vyskytuje se všude, kam se podíváte, v mnoha různých podobách a aspektech. Číst více