16

Zář

Lugnasadh v Nasavrcích – svátek nebo festival?

LughnasadLughnasad (Lugnasad, Lunasad) je v cyklu keltského roku jedním ze čtyř nejdůležitějších svátků. Slaví se vprostřed léta, v předvečer 1. srpna, a jeho hlavními znaky jsou slunce, oheň a z toho plynoucí počátek žní. Už z etymologie názvu je patrné, že je zasvěcen bohu Lugovi – patronu slunce a světla. Ten podle legendy ustanovil svátek Lughnasad pro svou nevlastní matku Tailtiu, která zemřela vyčerpáním při zúrodňování irských polí.

Podle některých pramenů trvaly oslavy Lughnasadu v keltském Irsku až 28 dní a jejich součástí byl kromě obětování býka i velký trh, koňské dostihy nebo náboženské obřady. V Nasavrkách v Pardubickém kraji se bohužel tak dlouho neslavilo, letošní – již sedmý – ročník Lughnasadu trval pouhé dva dny. To, ani absence koňských dostihů či obětování dobytka, však nezabránilo tomu, aby si člověk dokázal užít letní svátek v patřičně pohanském stylu.

Letos jsem festival pořádaný organizací Boii navštívila poprvé, proto byla má smíšená očekávání mnohdy předčena, někdy však i zklamána. Přes nekonečné vyjmenovávání sponzorů na hlavním pódiu je Lughnasad v zásadě dobrovolnická akce a vstupné se vybírá jen na večerní koncerty. To je velmi obdivuhodné, protože úroveň této akce je vskutku vysoká.

Areál oslav zahrnoval nádvoří a rozlehlé zahrady nasavrckého zámku, náměstí, kamenný kruh s výhledem do okolí a louku za hřbitovem jako stanové městečko. Oficiální zahájení se konalo až v sobotu, ale velká část návštěvníků přijela již v pátek – postavit stany, porozhlédnout se po okolí a poslechnout si koncert skupin Nezmaři a Asonance.

Sobota 2. srpna pak byla hlavním dnem oslav a nutno říct, že člověk často nevěděl, na co se podívat dřív, protože program byl skutečně nabitý. V deset hodin se vycházelo na výlet s výkladem archeologa na nedaleké oppidum, které je také důvodem, proč se festival koná zrovna v Nasavrkách. Trochu mě mrzí, že jsem si tuto příležitost nechala ujít, ale nahradili jsme ji něčím neméně zajímavým – přednáškou o Wydě od druida Lunwera. Wyda, dechové cvičení (snad mylně) přisuzované druidům, pomáhá člověku nalézt klid těla i ducha a obnovuje duševní schopnosti. Přednáška byla spojená s praktickou ukázkou, a tak jsme v dopoledním slunci stáli na rozkvetlé louce a soustředěně dýchali. Byl to velmi zajímavý zážitek a úvod do Wydy některé bezpochyby přesvědčil, aby se tomuto cvičení věnovali více.

V půl dvanácté se pod pódiem na zámeckém nádvoří konalo krátké divadelní představení skupiny Daoine Ceilte (z irštiny „Keltský lid“). Skupinka bojovníků v dobovém odění soupeřila meči o post vůdce a předvedla povedené klání.

Polední přednáška v kamenném kruhu s názvem Bohové Keltů z říše zvířat byla spíše takovým obřadem. Druid Tomáš Sychra začal sezení očištěním účastníků šalvějí a uzavřením kruhu. Následoval spíš takový volný proud rozmluvy týkající se jak keltských bohů, tak historie a rozjímání nad hodnotami dnešních lidí. Sedět ve stínu na posečeném obilí, pozorovat pálící polední slunce a poslouchat lehce plynoucí výklad, bylo vskutku příjemně naplňující.

V odpoledních hodinách přednášky pokračovaly – člověk si mohl poslechnout o módě v keltském světě, naučit se něco o muzikoterapii nebo pokračovat v duševním rozletu při přednáškách o (a v) mužském a ženském kruhu. Někteří z nás však dali přednost obědu a pomalému procházení se mezi stánky na náměstí a v zahradách zámku.

Co se týče trhů na náměstí, stánky nabízely různé zboží – tematické šperky z kovů nebo drátků a drahých kamenů, keramické hrnky a jiné nádobí, medovinu, oblečení, pletené čepice nebo obilné a květinové věnce. Dál program sliboval, co se stravování týká, stánky ve stylu pochutin vytvořených z Keltům dostupných surovin. Skutečně, na nádvoří stál stánek s obilnými plackami, avšak byly koupené pravděpodobně z nějakého supermarketu a na místě pouze ohřívané. Obilné kaše buď zcela chyběly anebo byl jejich stánek schovaný tak dobře, že ho našel jen výjimečný šťastlivec. Celozrnného pečiva jsem si také nikde nevšimla. Na druhou stranu zde skutečně stál stánek, ve kterém se peklo maso a malé bramboráky zhotovené přímo na místě posloužily jako skvělý oběd. Medovina byla k dispozici celý den a ostatní nápoje také nechyběly.

Procházka zámeckými zahradami byla zážitkem sama o sobě. Stály zde dobové stany zahraničních keltských kmenů (letos jich přijelo sedm – ze Švýcarska, Rakouska, Francie, Německa, Itálie, Polska a Slovenska) a jejich členové se procházeli po areálu oblečení jako praví Keltové. Také se zde mohl člověk pokochat pohledem na neúnavnou práci kovářů, kteří byli letos hlavními „hrdiny“, neboť podtitul sedmého ročníku zněl Zkrocení kovu. Tomuto tématu byla podřízena i znělka, která provázela celý festival – trvala asi půl minuty a pokaždé, když zazněla, jednoho až zamrazilo, tak byla skvělá.

Ve čtyři hodiny začínalo Keltské klání – členové všech přítomných kmenů se utkali v boji o sud medoviny. Bohužel jsme stihli jen jeho samý začátek, jelikož začal pozdě a my jsme pospíchali na přednášku do kamenného kruhu. Tam Eva Holcmanová vyprávěla o uctívání pramenů a vodních toků u Keltů. Posluchačů se tentokrát sešlo o něco méně, avšak o to příjemnější to bylo.

V půl šesté konečně začal hlavní bod sobotního programu a vůbec celého festivalu. Z náměstí se vydal náčelník na koni, Keltové a my, obyčejný lid, a Obilný průvod mohl začít. Došli jsme ke kamennému kruhu, kde náčelník přijal požehnání od druida Lugara, a tři dívky zvedly slaměnou pannu, aby ji v čele průvodu donesly do zámeckých zahrad. Průvod zpět k zámku doprovázelo bubnování Keltů-hudebníků jdoucích v čele a po cestě každý dostal obětinu – klas obilí. V zahradě se pak za tiché přítomnosti snad všech účastníků festivalu konal obřad, spojený s příběhem a poděkováním bohům za to, že dali vzniknout životu a člověk je tak schopen využívat darů přírody. Nakonec mohl každý, kdo chtěl, obětovat svůj klas ohni. Obřad byl pro každého přihlížejícího bezpochyby silným zážitkem.

Po skončení obřadu nastal čas na trochu té hudební zábavy. Na pódiu se jako první představili Jauvajs následovaní tanečním vystoupením skupiny Ryengle. Od devíti hodin pak hráli Beerberries, mladí kluci s repertoárem irských lidovek a podle mě nejlepší vystoupení večera a snad i celého festivalu. Jejich veselá a živá hudba zvedla ze židlí nemálo lidí a přitáhla je pod pódium. Následovali Navostro, skupina situovaná spíše do Skotska, a všechno uzavřeli Dick O’Brass o půlnoci.

Tím byly letošní oslavy Lughnasadu v Nasavrkách zakončeny.

Podle mého názoru je tento už tradiční festival velmi povedený. Člověk se v průběhu oslav prakticky nemá šanci nudit, stále je na co se dívat a poslouchat, co dělat a kam zajít. Tomu určitě nahrává i okolí prosycené dávnou přítomností Keltů. Vysokou úroveň zajišťují jak hosté ze zahraničí, tak domácí hudební skupiny a řemeslníci. Samozřejmě, ještě by bylo co ladit a měnit k lepšímu, ale konečný výsledek je už předem jasný – oslavy Lughnasadu v Nasavrkách bezpochyby stojí za to a jejich návštěvy nelze litovat.

Eylonwai Eylonwai (Počet článků 4)

Jak z mých článků jistě vyplývá, baví mě poznávat pohanskou - zvláště keltskou - historii našeho území a navštěvovat místa s ní spojená. Nejraději ze všeho čtu a v poslední době jsou to právě i knihy o Keltech a podobné. Kromě čtení se věnuji i psaní a lukostřelbě. Studuji v Praze.


 
16.9.2013 | Kategorie: Hudba, Koncerty, Pohané na cestách, Pohanství | Napsal: Eylonwai | Komentářů: 1 | Štítky: , , ,
  • Kadlosaurus

    Skvělé shrnutí festivalu! Taky jsem byl…:)