Co je pohanství?
Pohanství (původem z latinského přídavného jména paganus, což znamená „venkovský“), je výraz používaný dnes především v křesťanské kultuře v podstatě pro veškerá před-křesťanská polyteistická náboženství vyznávaná zejména v oblasti Evropy, mnohdy označována také pod jinými pojmy. Jedná se o náboženství a kulty zahrnující různé bohy, nadpřirozené bytosti, přírodní duchy, duše předků apod. které vyznávali především staří Germáni, Slované, Keltové, Římané a jiné evropské národy…
…Novopohanství (též neopohanství, neopaganismus, často jen pohanství) je souhrnné označení pro ta z nových náboženských hnutí, která navazují na pohanská náboženství předkřesťanské Evropy. Mezi sebou se výrazně liší, ale společný je jim zpravidla akcent na přírodu, ať už v rámci polytheismu, animismu nebo pantheismu, mýty a na náboženskou rituální praxi.
Wikipedie
Definovat termín pohanství je nesmírně těžké. Pokoušeli se o to mnozí a nikomu se nepodařilo docela. Proč? Pohané jsou hodně odlišní. Pokud se odkážeme na naše předky před stovkami a tisíci let, ti se sami neoznačovali za pohany. Byli to členové určité tradice, kultu, kmene nebo rodu. A ten měl nějaký konkrétní název. Velká část současných pohanů by mělo používat přesnější název novopohané, který ale není tolik zažitý a proto se i současní následovníci odkazů našich předků nazývají pohané. Pojem pohan se významově posunul. Proto existují i oprávněné výtky, že slovo pohan je hanlivé a pochází z křesťanského vnímání světa a proto bychom ho neměli používat. I na tom je možné vidět část pravdy. Význam tohoto slova se ale hodně posunul a proto už zde tu souvislost s křesťanským kořenem tak ostře nevnímáme. Současní pohané, jejich skupiny, tradice i jednotlivci spolu ale velmi často na mnoha rovinách nesouhlasí a proto je velmi těžké slovo pohan nějak jednoznačně kodifikovat a definovat.
Definice Mezinárodní Pohanské Federace
Česká pobočka Mezinárodní pohanské Federace vnímá pohanství takto „Polyteistické nebo panteistické náboženství uctívající přírodu„. Pohan je tedy: „Následovník polyteistického nebo panteistického náboženství uctívajícího přírodu.“
Pohanství je náboženství předků celého lidského společenství. Tento prastarý náboženský přístup je stále aktuální po celém světě, ať už se jedná o komplexní civilizace typu Japonska nebo Indie nebo o méně sofistikované kultury kmenových společenství. Zároveň se jedná o přístup staroevropských náboženství, známých především z klasické antiky (Persie, Egypt, Řecko a Řím), stejně jako z tehdejšího světa „barbarů“ na severu. Evropská forma tohoto fenoménu se znovu dostává na světlo v moderním západním světě jakožto vyjádření určitých náboženských priorit a potřeb.
Definice Dávného obyčeje
Další, trochu odlišnou definici najdeme na stránkách občanského sdružení Dávný obyčej:
V současné době se pak termíny pohanství a pohané vztahují na lidi, kteří se snaží opět napojit na přirozené cykly přírody a spiritualitu s nimi spojenou. Moderní pohané nacházejí kořeny ve starých, mnohdy předkřesťanských, kulturách a náboženstvích a přizpůsobují je tak, aby odrážely myšlení a duchovní potřeby dnešního člověka.
Definice České Pohanské Společnosti
Pohanství chápeme jako souhrnné označení pro určitou skupinu polyteistických, případně panteistických náboženských směrů převážně evropského, a zejména indo-evropského původu. Za charakteristické rysy pohanství považujeme především uctívání Bohů předkřesťanské Evropy, uctívání předků (a to jak ve smyslu rodinném, tak i ve smyslu duchovním), uctívání přírodních duchů, neoddělování ducha od hmoty, nevydělování člověka z přírody a úctu k Zemi, ke společenství, k životu i ke smrti.
Pohanství samo o sobě je termínem používaným v různých kontextech různým způsobem. Uvědomujeme si jeho vágní definici, ať už akademickou či duchovní, a reflektujeme skutečnost, že vágnost a relativismus obklopující jeho hranice vyplývají ze samotné jeho podstaty, a zejména z jeho pozdního historického vývoje. Reflektujeme skutečnost, že pohanství jako pojem je zároveň chápáno odlišným způsobem v každém jednotlivém náboženském směru, které jeho množinu tvoří. Z těchto důvodů chápeme pojem pohanství především jako zkratku znamenající ve skutečnosti „polyteistická náboženství evropské a indo-evropské kulturní oblasti a to jak ta původní, tak i ta, která jsou z nich odvozená“.
Za důležité považujeme zejména podtrhnout, že se jedná o pohanská náboženství, nikoliv jednotlivé duchovní či magické praktiky vytržené ze svého náboženského či kulturního kontextu. Jsme přesvědčeni o tom, že pohanská náboženství nemohou existovat bez prvků rituálního uctívání Bohů, případně přírodních duchů, předků a obětin.
Nechápeme pohanství jako anti-křesťanské, ale jako mimo-křesťanské, tedy stojící mimo křesťanské/abrahámovské náboženské paradigma.
Považujeme jej za soubor náboženství rozvinutých na základech zděděných po našich dávných předcích ve formě záznamů, pohádek, folkloru, pověstí, mýtů, kulturních památek, literatury, zbytků živých tradic, ale také v samotné krajině, kamenech, lesních zákoutích a posvátných místech (nejen) naší vlasti.
Pohanství chápeme inklusivně a nikoliv exklusivně. Jsme si zcela vědomi jeho nejasně vymezených hranic a připouštíme určité průniky na úrovni jednotlivců či menších skupin, které jinak obvykle jako pohanské chápány nejsou. Z toho logicky vyplývá, že příslušenství k většině skupin v tom druhém seznamu nezabraňuje dotyčnému, aby byl zároveň pohanem. Zároveň jsme si vědomi „šedé zóny“, kterou z pohledu našeho chápání představují některá polyteistická či přírodní náboženství, jako je zejména hinduismus, šintoismus a spiritualita původních američanů (indiánů). Hranice pojmu “pohanství” chápeme jako otevřené, nikoliv uzavřené.
Přístupy k pohanství
Každá definice má v sobě kus pravdy, záleží na to, z jakého úhlu pohledu se na ni díváme. Je třeba vnímat i odlišnost vnímání přístupu k pohanství, zmiňme pro ilustraci alespoň některé:
- Etnické pohanství – klade důraz na národní, etnickou příslušnost a z toho vyvozuje možnosti přihlášení se k pohanství platného na nějakém etnicky definovaném území. Například: Pohanem který uctívá slovanské bohy, nebo germánské bohy může být opět člověk z oblasti kde historicky tito bohové byli uctíváni. Tento směr proto zpochybňuje uctívání keltských bohů např. na území Kanady a či uctívání Slovanských bohů na území Velké Británie.
- Rekonstrukcionismus – klade velký důraz na dochované zdroje a na základě nich, rekonstruuje svou víru. Často je propojeno s etnickým pohanstvím. Jako dva zástupce uveďme Rodnou víru nebo ADF – Ár nDraíocht Féin: A Druid Fellowship.
- Novodobé pohanské kulty – jedná se o relativně nové organizace, skupiny a tradice které mají vytvořeny svou víru, terminologii a často i svou morálku a etiku. Krom již výše zmíněného ADF můžeme hovořit o Wicce nebo OBODu. Tyto kulty mají i často dost jasně specifikované možnosti vstupu podmíněné zvládnutím vstupního výcviku.
- Eklektičtí pohané – pod touto nehezky znějící škatulkou najdeme většinu pohanů v České republice a dost dobře možná i jinde. Spousta lidí, kteří se nechtějí tak striktně vymezovat jako etničtí pohané, svoji víru exaktně nerekonstruují a necítí spřízněnost s novodobými kulty si hledají svou cestu k pohanství tak nějak po svém. Patří sem i lidé co se věnují lidové magii a někdy třeba ani nevědí, že to čemu věří a co praktikují někdo nazývá pohanstvím.
A samozřejmě – tohle jsou jen škatulky, které mnohdy jsou je omezující a v tu chvíli, kdy stojím společně v kruhu, posvátném háji nebo na posvátném místě tyhle škatulky nepotřebujeme. Protože to co pohanství je cítíme ve svých žilách proudit, cítíme to ve svém srdci i duši. Na druhou stranu, jsou chvíle kdy potřebujeme tyto nepředatelné pocity předat někomu, kdo tuto zkušenost nemá. A to je chvíle, kdy se nám tyto škatulky zase velice hodí.
Pohanství podle Stezek pohanství
A protože Stezky pohanství procházejí různými cestami pohanství a všude slyší různé věci i my jsme si připravili náš vlastní pohled na pohanství.
Pohanství je náboženství, víra, magická stezka i osobní filosofie k životu, která čerpá z původních polyteistických předkřesťanských náboženství a tradic. Na základě nich vzniká současnou víra, která aktuálně reflektuje naší dobu, společnost a naše touhy i potřeby. Pohanství uctívá duchy, přírodní bytosti a bohy ve všech jejich aspektech (mužský, ženský, temnější, chaotický, tvořivý, bojovník, ochránce, vládce, ničivý aspekt, aspekt plodnosti a mnoho dalších). Vztah s bohy, duchy a dalšími bytostmi je vždy partnerský, není ani submisivní ani dominantní. Velký důraz v současném pohanství je kladen na harmonii se vším živým (i mrtvým) a spřízněnost s přírodou. Pohanství je živé, dynamické, flexibilní a kreativní náboženství. Pohanství není ani staré, ani nové. Prochází skrze věky.