10

Lis

Rozhovor s Ravenem Kalderou

Raven Kaldera

Raven Kaldera

 

Po programu Ravena Kaldery organizovaný Dávným obyčejem jsem si říkal, že se o něm v Čechách zas až tolik neví a že napíšu článek. Ale moc mi to nešlo. Když jsme se o tom bavili s Darkenem, který za pozváním Ravena Kaldery do České republiky primárně stál, dohodli jsme se, že to vyzkouší on. Nakonec, díky dobrým vztahům Darkena s Ravenem to nebyl článek, ale unikátní rozhovor, který Darken přeložil do češtiny, a nyní máme možnost vám ho poskytnout jako první. Chtěl bych tímto velmi poděkovat Darkenovi za jeho práci a vám, čtenářům, popřát příjemné čtení.

Za Stezky pohanství, Cody

Pro začátek, můžeš se čtenářům představit vlastními slovy?

Jsem šamanem severské tradice, která zanikla a byla znovu oživena. Pracuji s se starými bohy severní Evropy a s duchy v mém okololí. Jsem knězem neopohanské církve “First Kingdom Church of Asphodel”. Dále jsem aktivistou v oblastech intersexuality, transgender a polyamorie. Žiji se dvěma partnery a několika přáteli na vlastní farmě v lesích. Jsem autorem knih, článků a příběhů, jejichž seznam je příliš dlouhý na to, abych je zde vypisoval. Nejvýznamnější je asi má série o severském šamanismu, dále jsou to další knihy o pohanství, gender tématice, cestě utrpení[1] a alternativních vztazích. Pokud vás mé práce nějaké z témat mých prací zaujalo, na stránkách www.ravenkaldera.org o nich najdete více informací.

Zmínil jsi mnoho kontroverzních témat a jsi znám svou neobvyklou otevřeností. Můžeš se rozepsat o tom, jak si objevil svou transgender identitu a jak ovlivnila tvou spirituální cestu?

Jsem intersexuál s diagnózou které se říká secondary congenital adrenal hyperplasia. To znamená, že můj hormonální systém není jednoznačně mužský nebo ženský. Byl sem, stejně jako většina intersexuálů, vychován jako dívka. Když mi bylo deset let, narazil jsem v knížce o řecké mytologii na slovo hermafrodit. O dva roky později se u mě začali vyvíjet jak mužské, tak ženské druhotné sexuální orgány zároveň. Byl to mýtus, který mě dostihl.

Vzali mě k doktorovi a ten mi předepsal ženské hormony, aby zabránil další maskulinizaci. Tato léčba mi způsobovala bolesti a deprese. Se svým hormonálním systémem jsem bojoval dalších patnáct let, dokud sem neobdržel zprávu od své Bohyně. Řekla mi, že tento boj musím vzdát a stát se tím, čím doopravdy jsem. Podvědomě jsem opravdu věděl, kým jsem. Ani muž a ani žena, ale mnohem více přeci jen muž. V těch časech ještě doktoři odmítali intersexuálům změnu pohlaví, hlavně aby nevyděsili rodiče intersexuálních dětí. I tak ale mnoho z nás později změnilo pohlaví, nezávisle na tom, jak jsme byli vychování. Našel jsem si tedy jiného doktora, lhal jsem mu a řekl, že jsem jen “obyčejný” transsexuál a dostal jsem svůj testosteron. Mé zdraví se prudce zlepšilo a mé tělo se začalo rychle měnit, až jsem pro ostatní vypadal jako muž. Přesto sem si ale ponechal své hermafroditní pohlavní orgány, protože ve skutečnosti jsem ten, kdo je mezi mužem a ženou. Posvátné třetí pohlaví.

Jsem přesvědčen, že cokoli se v tomto světě vyskytne, je přirozené a nějakým způsobem posvátné. Začal sem tedy hledat mýty a bohy, kteří byli jako já. A našel jsem. Našel jsem mýtus o uctívaných hermafroditech z Malé Asie, o chlupaté bohyni Lilith, Dionýsovi a Shivovi (Oba dva muži označovaní za poloviční ženy), vousatá Afrodita Urania, androgynní a vysoce potentní Bafomet, svalnatá Athéna a mnoho tricksterů, kteří byli schopni měnit své pohlaví. Modlil jsem se k nim, prosil je, aby mě zasvětili do svých mystérií a oni mi odpověděli. Dnes se snažím tato mystéria předávat dalším transsexuálům, intersexuálům a různým transgender lidem. Říkám jim: “Jste také dílem bohů, jste stvořeni, jací jste, z nějakého důvodu a je to součást vaší cesty”.

Když za mnou bohové a duchové přišli, aby ze mě udělali šamana, zoufale jsem procházel antropologickou literaturu a snažil se zjistit, co se to se mnou vlastně děje. Byl jsem téměř v šoku, když sem objevil, že je můj stav překvapivě (skoro až strašidelně) často zmiňován učenci 19. století, kteří psali o šamanech v domorodých kmenech. Šamané třetího pohlaví existují nebo existovali po celém světě, ale nejvíce v případě euroasijských civilizací. Zdá se, že práce šamana je jedna z mála, kde je třetí pohlaví velkou výhodou. Později jsem během studia severské tradice narazil na slova ergi a argr. Křesťanští kronikáři zaznamenali, že se tato slova používala pro ty, kteří v různých situacích mění své pohlaví (včetně sexuálního styku) a/nebo provozují magii nebo tvaroměničství[2]. Bylo to zapomenuté slovo pro šamany, kteří stále ještě existují na Sibiři, v komunitách a kmenech, kde stále mají své místo. Dnes jsem tedy hrdým ergi, tím kdo komunikuje s duchy, šaman severské tradice a podílím se na znovuzrození naší duchovní cesty.

Skončil jsi tím, co se dělo když ti bylo 12 a až potom jsi zmínil zprávu od své bohyně v 27. Co se dělo během těch 15 let? Musely přece být nějaké spirituální zážitky, které té zprávě předcházely.

Jako dítě jsem zkoušel hovořit s rostlinami, které mi čas od času odpovídaly. Někdy jsem viděl duše mrtvých, které se mnou tu a tam rozmlouvaly. V rané pubertě jsem četl hodně staré mytologie a zkoušel jsem komunikovat s bohy a bohyněmi. Ve sklepě našich rodičů jsem jim vytvářel oltáře. Z knihovny jsem měl půjčeno několik knih o čarodějnictví. Byli jsme poměrně chudí a já jsem trávil hodně času ve veřejné knihovně a zkoušel mnoho kouzel, o kterých sem se dočetl. Některá k mému překvapení opravdu fungovala. Jiná fungovala zcela jinak, než sem očekával, což mě překvapilo ještě víc.

Během této doby tam vždy byla bohyně, která ke mně přicházela a hovořila se mnou. Moje první vzpomínky na ní jsou z doby, kdy mi byli čtyři roky. Nejdříve přicházela v mých snech, teprve později i za bdělého stavu. Věděl jsem, že jde o nějakou bohyni smrti, protože ke mně většinou přicházela zahalena v černém a byl kolem ní chlad. Občas se mi zjevila jako krásná žena v dlouhých černých šatech, což byla maska, kterou nosila, aby mě nevystrašila. Ptal jsem se na její jméno, které mi ale nesdělila. Prosil jsem, aby mi ukázala svou tvář, ale řekla, že ještě nejsem připraven. Většinou mi říkala, co mám dělat. Musíš se naučit hlasitě a dobře zpívat a znát hudbu. Musíš se naučit rytmus a bubnování. Musíš rozpoznat různé rostliny. Musíš se naučit šít a vyšívat. Musíš umět plavat a rozdělat oheň. Musíš mít sexuální styk, jak to jen bude možné. Musíš studovat mytologii, historii a antropologii. A hlavně, musíš se naučit vidět budoucnost. (měl jsem z knihovny půjčenou knihu o tarotu. Protože jsem neměl peníze, nakreslil jsem si vlastní karty a trénoval jsem s nimi. Později jsem si ušetřil na levný balíček tarotových karet a začal jsem číst budoucnost pro kamarády ve školní kavárně). Nevěděl jsem, proč jsou tyto věci důležité, až později jsem zjistil, že se mě snažila co nejlépe připravit na mou budoucnost.

Když mi bylo čtrnáct let, potkal sem stejně starého chlapce, syna velekněžky tradiční garderiánské wiccy. Chodili jsme spolu (i když sem měl obavu ze sexuálního styku, protože mé tělo bylo “divné” a nechtěl jsem být v roli ženy) a on mě přivedl do jejich covenu. Něco takového by dnes nebylo možné[3], ale jsem jim velmi vděčný, že mi pomohli, protože jsem pomalu sklouzával k černé magii. Učili mě, jak se uzemnit, chránit a jak pracovat se svou energií a energií okolo mě. Naučili mě etiku a zákon odplaty. Zasvětili mě do skupinové magické práce a do práce s Bohy. Od skrývaných oltářů ve sklepě a vlastních pokusů o modlitby k bohům jsem se dostal ke skupinovému uctívání. Tehdy ke mně začali hovořit i jiní bohové. Sice jen stručně, ale mohl jsem jim naslouchat. Ba co víc, mohl sem je cítit. Naučil jsem se, jak rozlišit hlasy bohů od hlasů mého podvědomí. Klíčem byla reakce těla. Moje tělo instinktivně reaguje na přítomnost božského, ale hlasy vlastního podvědomí ho nechávají klidným. To se stalo mým pevným bodem a mou jistotou.

Začal jsem ale mít problémy s posednutím. Pravidelně se stávalo, že někdo převzal vládu nad mým tělem. Někdy na pár minut, někdy až na hodinu a půl. Věděl jsem, že je to někdo jiný, protože jsem vídával aury větší než ta moje jak přichází dovnitř a později jak opouští mé tělo. Strávil sem pak několik měsíců v domě Umbandy[4], kde identifikovali problém jako posednutí bohy. Naučili mě tento stav kontrolovat (tak moc, jak tento stav kontrolovat lze) a řekli mi název pro člověka, kterého řídí Bohové. “Kůň” který je “osedlán bohy”.

Když mi bylo patnáct, odjel jsem na archeologické vykopávky v okolí New Hampshire, které jsou taková místní turistická atrakce. Je tam velký kamenný stůl a kameny, které byly rozestavěny podle nebeských těles. Pro vědce je to záhada, protože domorodí Američané se astronomii nikdy nevěnovali. Vedou se o tom spory, ale nejpravděpodobnější hypotéza je ta, že kameny byly postaveny ranými Kelty, kteří přepluli oceán, když hledali naleziště cínu a nezůstalo po nich víc, než tento chrám. Připojil jsem se k archeologickému týmu a mohl jsem přespávat na místě vykopávek. Moje bohyně mě navedla, abych přišel o své panictví [5] na kamenném stole na onom nalezišti. Stalo se tak těsně před rozbřeskem o letním slunovratu s mužem, se kterým jsem tehdy chodil.

O dva roky později jsem otěhotněl, i když to podle všech doktorů bylo nemožné. Osm měsíců jsem ve své deformované děloze nosil dítě, které se pak narodilo předčasně a nemocné. Onemocněl jsem i já, těhotenství pro mě bylo hroznou zkušeností jak po fyzické, tak i po psychické stránce. Můj anomální hormonální systém takovou zátěž nezvládal a jako někdo, kdo se necítil být ženou, jsem tento stav snášel velmi těžce.

Několik následujících let bylo hlavně o holém přežití. Vysadil jsem ženské hormony, které jsem bral od rané puberty, protože ničily můj imunitní systém. Lékaři mi diagnostikovali sžíravý vřed, který probíhající těhotenství akorát zhoršilo. Staral jsem se o svou nemocnou dceru a snažil se zůstat naživu. Dnes vím, že má bohyně chtěla, abych předal své “šamanské geny” tak brzy, jak to jen bude možné, protože má sestra je nezdědila a já jsem od svých dvaceti let sterilní. Má dcera měla vážnou poruchu učení a musel jsem ji vzdělávat doma. Většinu času jsme tedy byli sami. Nemohl jsem pracovat a byli jsme téměř bez peněz.

Později jsem zjistil, že tradiční šamanská nemoc bývá provázená buď dlouhou nevyléčitelnou chorobou, nebo těžkými psychickými problémy (takovými, kdy se člověk ocitne na pokraji sebevraždy). Dnes tomu obvykle říkáme Cesta smrti a Cesta šílenství. Já jsem tehdy kráčel Cestou smrti. Můj stav se zhoršoval, přicházel jsem o hodně krve a léky buď nepomáhaly, nebo můj stav přímo zhoršovaly. (Tohle je také běžný znak šamanské nemoci. Nemoc má neobvyklý průběh a léky jí jen zřídkakdy vyléčí. Pokud se to podaří, tak se záhy objeví nový problém). Jednou jsem takhle skoro vykrvácel. V nemocni mi mě sice zachránili, ale tehdy jsem usínal s vědomím, že se možná už nikdy neprobudím.

Když jsem byl v bezvědomí, přišla za mnou má Bohyně a já prvně uviděl její tvář. Byla rozdělena od pasu dolů. Napůl krásná žena, napůl kostra s pachem hnijícího masa. Zvedla mě jako nic, odnesla mě jako dobytek na porážku a pak mě znovu dala dohromady. Jinak než předtím. Když jsem se probudil, cítil sem se psychicky odlišný. Energie ve mně putovala novými cestami. Vzal jsem své knihy mytologie a našel její jméno. Hel, bohyně smrti a předků. V knihách o antropologii jsem pak našel vysvětlení toho, co se mi stalo a čím jsem se stal. Šamanem. Měl jsem před sebou další úkol, začít brát testosteron a změnit své tělo nebo zemřít.

Řekl jsi, že jsi zvolna sklouzával k černé magii. Hrdě se hlásíš k uctívání Hel a píšeš knihy o Rökru, temné straně severské tradice, což by mnoho lidí za černou magii asi označilo. Co pro tebe tedy znamená “Černá magie”?

Je vždycky těžké mluvit o etice v souvislosti se severskou tradicí. Žili jsme příliš dlouho ovlivněni křesťanskou ideou, že církev je strážce mravnosti a pravých hodnot. U předkřesťanských kultur to tak nefungovalo. Tam to byli lidé a ne církev. Lidé žili v uzavřených, kulturně homogenních komunitách, mezi kterými byla omezená komunikace. Křesťanský koncept církve jako hlavního zdroje morálky zapříčinil nejen to, že církev mohla kontrolovat lid, ale také šíření víry napříč mnoha kulturami.

Dnes žijeme ve zmenšujícím se světě, kde se střetává mnoho kultur a často čekáme, že nás naše víra nebo církev budou opět učit, co je správné a co je špatné. Navíc, budeme-li upřímní, asi těžko lze čekat od současné společnosti, že by nám mohla vštípit pravé pohanské hodnoty. Někteří vyznavači severské tradice se pokusili takové etické hodnoty kodifikovat, což vytvořilo ještě více sporů a schismat, než kdy jindy. (alespoň ve spojených státech). S Galinou Krasskovou jsme řešili tento problém v knize Severská tradice pro samostatně praktikující[6] v kapitole Správné chování. Nakonec jsme to zformulovali takto: Jaké jsou hodnoty bohů? Odpověď se samozřejmě liší v závislosti na tom, které bohy ctíme. Někdy se tyto hodnoty střetávají a jako polyteisté musíme být připraveni na to, že budeme muset dělat kompromisy.

Například, jedna z hlavních ctností Hel je nikdy neplýtvat. Ostatní jsou: Respektuj své předky, pečuj o umírající a duševně nemocné, prováděj pohřební rituály, které neznečistí zemi. Lokiho hlavní pravidlo je “Mluv proti pokrytectví, i kdyby jsi se kvůli tomu měl dostat do problémů. Angrodoina lekce je: Miluj své děti, jakkoli divné nebo deformované jsou. Freyovo morální krédo je: Nikdy neznevaž zemi, která tě živí, buď laskavý ke zvířatům, která zabíjíš a jíš, chovej se uctivě k duchům země a rostlin atd. atd.

Jako polyteisté si musíme vytvořit systém etiky, který vychází z ctností bohů. A ti z nás, kteří mají bohy jako své patrony, musí svou etiku postavit primárně na ctnostech těchto patronů. Stejně tak bychom ale měli být schopni pochopit ctnosti jiných bohů a jejich vyznavačů. Hel mi vždy říkala, co bych měl a neměl dělat a strávila 40 let tím, že mě učila o následcích našeho jednání, včetně těch dlouhodobých a spirituálních. Když sem byl v pubertě, přestal jsem se věnovat magii, která ubližovala druhým, protože mě za to vždy trestala. Dnes, o třicet let později už sem schopen vidět následky svých činů a snažím se tomu sám vyhýbat (Podívej se na ten velký obraz z patřičné perspektivy. Tvoje krátkodobé cíle nejsou podstatné. To je další důležitá ctnost Hel).

Hel mě naučila fyziku magie, která nestojí zvlášť od přírodních zákonů, ale je jejich součástí a řídí se stejnými pravidly, jako cokoliv na tomto světě. “Každá akce vyvolává stejně silnou reakci”. Učíme se to ve škole ještě jako děti a platí to i pro magii. Co vyšleš, se k tobě odrazí. Není to o dobru a zlu, není to o hloupém chování. Když se dostanete k bodu, kde jste schopni vidět celou tu velkou síť činů a následků, tak pochopíte, že zatřást jedním drobným vláknem a znamená rozvibrovat stovky dalších a v konečném důsledku za to zaplatíme. Pravděpodobně si ani neuvědomíme, že jde o následky našich vlastních činů a budeme si jen stěžovat, proč zrovna my musíme mít tak těžký život. Většina činů, které jdou proti etice, nevychází z nějakého zla, ale prostě jen z krátkozrakosti.

Když se vrátím k tvému dětství, jak na tvoje jednání reagovali rodiče? Mluvení s rostlinami, oltáře ve sklepě… asi jim to muselo připadat zvláštní.

Neřekl sem to svým rodičům. Nikdy by to nepochopili, a proto jsem to před nimi tajil. Svůj oltář jsem měl schovaný pod krabicí s knihami a k obrázku egyptské bohyně na zdi jsem říkal, že mi ho v muzeu koupili sami a nic jiného na pověšení nemám. Rodiče nebyli moc milí lidé. Oba dva se velmi snadno rozčílili a bili nás, hodně jsme se jich báli. Nikdy jsem nenašel odvahu jim to říct. Když mi bylo sedmnáct, našel sem si práci, přátelé a utekl z domova. Rok jsem se musel skrývat před policií, aby mě nenašli a neodvedli domů.

Máš tedy nějaké sourozence? Jsi v kontaktu se svou rodinou? Pokud ano, jak se staví k tvé práci?

S rodinou vztahy neudržuji. Moji rodiče se nezměnili a já se jim vyhýbám. Mám mladší sestru, která si myslí, že jsem blázen a moc spolu nemluvíme. Moje rodina jsou lidé okolo mě, kteří mě přijímají jakého jsem a podporují to, co dělám.

A co tvoje dcera? Měl jsi možnost s ní krátce mluvit při její návštěvě Prahy a zdálo se mi, že máte hezký vztah.

Promiň, zapomněl jsem na dceru! Jess je v pohodě a chápe mou práci. Vyrůstala s ní. Měla možnost dlouho a zblízka pozorovat co to znamená být šamanem a je ráda, že si duchové nepřišli pro ni. I tak je ale nositelkou “šamanských genů” a ví, že jedno z jejích dětí může být vybráno a nebude mít možnost odmítnout. Varuje v tom smyslu každého potenciálního partnera. I když jí většinou nevěří, je neústupná. Asi je pro ni těžší najít si partnera, který by si nemyslel, že je její rodina šílená.

Byl jsi v době, kdy jsi se staral o dceru, v kontaktu s nějakými pohanskými skupinami nebo pohany, kteří tě podporovali? Můžeš popsat, v jakých skupinách jsi působil a co vše předcházelo založení „First church of Asphodel“?

Na počátku 80. let se náš wiccanský coven začal rozpadat, lidé se totiž stěhovali pryč za prací. Někteří mladší členové, včetně mě, založili svou vlastní skupinu. Zpočátku ve wiccanském duchu, ale postupně víc a víc eklektičtější. Čerpali jsme ze všech mytologií napříč různými kulturami po celém světě. V roce 1987 jsme se zúčastnili prvního velkého místního pohanského festivalu[7], který radikálně změnil naši praxi. (Pohanské festivaly jsou ve spojených státech silným kulturním faktorem už od jejich počátku v raných 80. letech. Stovky pohanů se sešly, aby sdílely vědomosti, chodily na rituály ostatních skupin a strávily víkend v pohanském světě. Tyto festivaly určovaly směr mnoha tradic a daly vzniknout mnoha novým. V dnešní době se na velkých festivalech často sejdou tisíce lidí.) Stali se z nás čistí eklektici, využívali jsme různé mytologie a tvořili si vlastní rituály. Dokonce jsem ze zvědavosti strávil nějaký čas v Dianickém covenu (ženská feministická skupina), ale záhy jsem si uvědomil, že tohle pro mě opravdu není. Moje skupina fungovala až do mého rozvodu a stěhování v roce 1992. Nechtěl jsem skupinu ani přátelé opustit, ale musel jsem se stěhovat za prací.

Žil jsem pět let v Bostonu a během té doby jsem se věnoval hlavně městským duchům a městské magii.[8] Byl sem v té době sám, nepočítáme-li několik krátkodobých známostí. Byl jsem nemocný, snažil jsem se vychovávat dceru, vydělat dost peněz a udržet se nad vodou. Neměl jsem čas ani sílu na nějakou skupinovou práci. V té době se udála moje “šamanská smrt”. Potom, v roce 1996 mě a mou ženu vystěhovali z bytu krátce poté, co se v našem sousedství odehrálo několik vražd a násilných trestných činů. Vzali jsme to jako znamení, že máme odejít a začali jsme v okolí hledat nějakou starou farmu, kterou bychom mohli levně koupit a opravit. Bohové nás naštěstí vedli a v den, kdy jsme se zde usadili, začala také fungovat Church of Asphodel, jako eklektická pohanská skupina. Oficiálně se tak stalo v roce 1999. Naše výročí svatby je tedy zároveň výročím založení Asphodelu.

Byl si v té době také v kontaktu se skupinami, které byly zaměřené na severskou tradici?

Popravdě, příliš ne. Poté, co sem zjistil, že bohyně která mě navštěvovala od dětství je Hel, začal jsem se poohlížet po různých skupinách zaměřených na severskou tradici, což v této zemi znamená hlavně Heatheny[9], rekonstrukcionalisty, kteří se snaží na základě dochovaných pramenů znovu vytvořit severskou tradici tak, jak fungovala v době železné. Tyto skupiny mě a mou práci odmítali hned, jak jsem zmínil Hel s její rodinou (které jsem byl představen) a šamanskou práci. Uctívání těchto božstev a šamanské techniky zkrátka nebyli součástí jejich náboženské doktríny. Takže po několika odmítnutích jsem se vrátil zpět k neopohanské komunitě, kde nikdo nikoho nesoudil jen podle toho, jaké bohy uctívá a kde je šamanismus uznávaná cesta. Nikdy jsem nebyl na žádném heathen festivalu ani se za heathena nepovažuji. Jsem, co jsem, jednoduše neopohan.

Několik let jsem pak o těchto lidech neslyšel. Až když mi začaly vycházet první knihy, začal jsem od těchto lidí dostávat nenávistné emaily. Pár z nich mi dokonce vyhrožovalo smrtí. Byl to pro mě opravdu šok, protože jsem o nich nikdy neuvažoval jako o cílové skupině svých čtenářů a tak nějak jsem předpokládal, že se budeme vzájemně ignorovat. Samozřejmě to nebyly první nenávistné maily, které jsem dostal, mám jich pěknou sbírku od fundamentálních křesťanů, kterým vadily mé GLBT[10] aktivity. Ale od lidí z pohanských kruhů jsem něco takového nečekal. Na druhou stranu, někteří politicky i duchovně liberální členové těchto skupin se mě zastali a stali se mými přáteli. Dodnes sleduji, jak se snaží fungovat ve skupinách, které si vybrali (nebo jim je vybrali bohové) a jsem rád, že to není můj úděl.

Nakonec došlo ke schismatu mezi různými skupinami, které v USA praktikují v rámci severské tradice. Mnoho z těch, kteří se nepovažovali za rekonstrukcionalisty, nebo kteří byli nakloněni uctívání všech božstev a kteří nebyli rasisty/sexisty/ homofoby, se oddělilo od hlavního proudu. Lidé z jiných zemí tomu většinu nerozumí a ptají se na původ těchto sporů. Proč spolu nemůžeme vycházet? Bohužel, v tuto chvíli to asi opravdu možné není. Můj názor je, že náboženský extremismus, který se z celého světa soustředil na kolonizaci našeho kontinentu, měl na naše kulturní dědictví špatný vliv. Je společensky přijatelnější být netolerantním fanatikem. Lidé mimo Severní Ameriku nechápou, že naše zákony o přísné náboženské svobodě nejsou důsledkem nějakého idealismu, ale jako sebeobrana, abychom se vzájemně nepozabíjeli.

Jsem rád, že mohu říct, že množství nenávistných emailů se během pár let podstatně zmenšilo. Nebo, jak říkají moji přátelé, už je neposílají mě, ale jen mě pomlouvají mezi sebou. Což je v pořádku a nijak mi to nevadí. Spory na internetu jsou pomíjivé. Za deset let nebudou nikoho zajímat, ale mé knihy se budou vydávat dál. A abych řekl pravdu, dostávám každým rokem víc a víc zpráv od svých příznivců. Lidé z celého světa mi píší, jak jim má práce pomohla v jejich duchovní praxi. Nejvíce mě asi těší velké množství dopisů z Evropy. Hlavně z Anglie, Německa, Ruska, Holandska a samozřejmě také z České republiky. Nikdy jsem nic takového nečekal, doufal jsem, že oslovím malou skupinu ve Spojených státech, pokud alespoň to. Ale severská tradice ve všech svých podobách vzrůstá a rozšiřuje se a já jsem za to moc rád.

Našel sis novou rodinu, jsi úspěšný spisovatel, kněz a zakladatel fungující neopohanské společnosti a pro mnoho lidí v pohanském světě uznávaná autorita. Máš ve svém životě ještě nějaký velký cíl, kterého bys chtěl dosáhnout?

Za prvé, hodlám psát, dokud nezemřu. Sám jsem zvědav kolik knih ještě napíšu, než se tak stane.

Za druhé bych rád udělal něco pro soby a lidi, kteří se o ně starají. Duch soba byl ke mě velmi přátelský a já bych mu jeho pomoc rád oplatil, i když zatím nevím jak. Předpokládám, že duchové mi nějakou cestu ukáží.

Za třetí bych rád postupně spojoval lidi, kteří praktikují v severské tradici, napříč státy i kontinenty.

Ale hlavně chci zůstat živý tak dlouho, to jen půjde. Mám hodně zdravotních problémů a naživu mě drží hlavně bylinky, akupunktura a nepřetržitá přízeň mnoha bohů a duchů. Nejsem ještě připraven na smrt a rád bych zamotal hlavu doktorům tím, že zůstanu živý co nejdéle.

Je něco, co bys vzkázal pohanům v zemích, kde je pohanství přeci jen novým fenoménem a nemá zde hlubší kořeny?

Připomněl bych jim, že před 40 lety jsme také nebyli nijak organizovaní. Neměli jsme ani mnoho knih. Bylo nás pár a fungovali jsme po malých skupinách nebo sami, nebyli jsme si jistí tím, co vlastně děláme. Dnes můžeme snadno koupit knihu vydanou na druhém konci světa a máme internet, takže nové skupiny mají mnohem lepší šance najít potřebné informace a najít si přátele. A bude to jen lepší.

A ještě bych jim rád připomenul, že staří bohové opět získávají svou sílu a mohou Vám na Vaší cestě pomoci, pokud je o to požádáte. Udělejte to! Nakonec, máte stejný cíl jako oni.


[1] V originále Ordal Path. Jedná se o magické techniky, při kterých se aktivně pracuje jak s fyzickou, tak psychickou bolestí. Pozn. překladatele

[2] V češtině neexistuje vhodný překlad ke slovu shapeshifting. Jedná se o magické techniky kdy dochází ke změně aury nebo i fyzického těla. Pozn. překladatele

[3] Wiccanské Coveny normálně nepřijímají děti bez svolení svých rodičů.

[4] Umbanda je brazilskoarfická církev, která kombinuje africké kořeny, katolicismus, spiritismus a jihoamerické tradice. Pozn. překladatele

[5] Technicky vzato jde o panenství, protože Raven byl v té době lékařsky i společensky mnohem blíže ženě, ale když jsem s ním diskutoval překlad, tak si přál, aby o něm bylo celou dobu psáno jako o muži. Pozn. překladatele

[6] Northern Tradition for the Solitary Practitioner: A Book of Prayer, Devotional Practice, and the Nine Worlds of Spirit, 2009

[7] Vím, v našich podmínkách zní slovní spojení velký místní pohanský festival jako totální nesmysl, pozn. překladatele

[8] Urbanpaganismu se Raven věnuje v knize Urba Primitive, kterou napsal s Tannin Schwarsztein v roce 2002, pozn. překladatele

[9] Slovo by se dalo nejlépe přeložit jako “Starověrec”, ale jeho počeštěná forma je mezi českými pohany dobře známa. Používají ho skupiny praktikující v rámci severské tradice aby se odlišili od neopohanského proudu. V českých zemích ho používala např. skupina Heathen Hearts. Pozn. překladatele.

[10] gay, lesbian, bisexual, nebo transgendered


 
10.11.2011 | Kategorie: Rozhovory | Napsal: Darken | Komentářů: 3 | Štítky: , , , , ,