Sebezasvěcení v současném pohanství a západní esoterické tradici – díl 1

Když jsme zjistili, že na základě rozhovorů s českými pohany religionista Matouš Vencálek úspěšně přednášel na téma sebezasvěcení na religionistické konferenci, rozhodli jsme se jeho přednášku představit i vám, vážení čtenáři. Protože je poměrně dlouhá, rozdělili jsme ji na několik částí a dnes vás čeká část první. Dejme nyní už slovo Matoušovi.

Matouš Vencálek

Sebezasvěcení je, obzvláště v tradici Wicca, velmi rozšířeným způsobem vyjádření spirituální transformace jedince. Wiccané, kteří chtějí sebezasvěcení provést, ať už z jakéhokoliv důvodu – buď proto, že ve svém okolí nemají nikoho, kdo by je „plně“ zasvětil, nebo protože jednoduše preferují sebezasvěcení či chtějí sebezasvěcení provést předtím, než přistoupí k iniciaci – mohou najít návody a inspiraci v téměř každé knize, webové stránce či fóru, které se Wiccou zabývá. Odhlédněme ale od Wiccy a podívejme se na jiné tradice: tento článek pojednává o dvou dedikačních rituálech provedených současnými českými pohany.  První z nich představoval zasvěcení do pohanství všeobecně, druhý znamenal zasvěcení do magie, ve smyslu západní esoterické tradice. Ačkoliv druhý rituál nebyl zcela samostatný (byl proveden ve dvojici), stále se jej dovoluji považovat za sebezasvěcení. Rituál byl vytvořen těmi, kdo jej prováděli, a ačkoliv adepti v jistém smyslu vstupovali do jistého společenství, nebyli zasvěceni členem nějaké skupiny a nevstupovali do žádné konkrétní skupiny či společnosti.

Co se týče provedení těchto rituálů, měl jsem tři základní otázky: „Proč?“, „Jak?“ a „Proč tímto způsobem?“. Abych získal odpovědi na tyto otázky, vypravil jsem se do Prahy, kde přebývají oba moji informátoři. Zde jsem se setkal s prvním z nich (říkejme mu Adam) a druhý (říkejme mu Bedřich) mne očekával druhý den časně ráno. Předtím, než přistoupíme k analýze sesbíraných dat, se v rychlosti podívejme na stručný přehled situace současného pohanství v České republice.

Pohanství v České republice

V České republice zažilo pohanství značný nárůst po listopadu 1989, ačkoliv pohané se v Československu vyskytovali i před revolucí. Podle posledního sčítání lidu (2011) se v České republice k pohanství hlásí 863 lidí. Pohané v ČR se sdružují v několika zastřešujících organizacích, z nichž pravděpodobně nejvýznamnějšími je česká odnož Mezinárodní pohanské federace (PFI), Česká pohanská společnost, která se z PFI vydělila, a uskupení Dávný obyčej. Je obtížné určit, která forma pohanství je v České republice nejrozšířenější. Nejpřesnější by zřejmě bylo říci, že většina českých pohanů jsou eklektici, čerpající především z germánského, slovanského a keltského rekonstrukcionismu. Zastoupeny jsou však různé další pohanské cesty, které jsou naší kultuře blízké a mají obvykle více následovníků (druidství, rodnověří atp.), ale i takové, které jsou kulturně vzdálenější (např. kemetismus či helénský rekonstrukcionismus). Pohanská scéna v ČR je silně propojena se skupinami magiků a mnozí pohané, se kterými jsem se setkal, před svou afilací k pohanství praktikovali nějaké formy magie. Graham Harvey ve své knize Contemporary Paganism tvrdí, že „ne všichni magikové jsou pohané, ale značná část z nich je. Ne všichni pohané praktikují magii, ale značná část z nich ano.“[1] Čeští pohané i magikové mají často tendence mezi těmito dvěma směry a skupinami silně rozlišovat a dělat si ze sebe navzájem legraci. Nicméně spolu velmi úzce spolupracují, společně provozují některé webové stránky a projekty a účastní se setkání pořádaných jedněmi i druhými. Na takových setkáních se pohané účastní magických rituálů a magikové rituálů pohanských. I případných následných hostin se účastní pohané i magikové bok po boku.

Nyní si stručně představme Adama a Bedřicha a cesty, které je k provedení těchto rituálů vedly.

Adam:

Adam je 25 letý správce sítě, který se označuje za pohana studujícího druidství. Když byl malý, jeho otec jej učil fyziku a matematiku a Adam se chtěl stát vědcem. Pak narazil na magii a začal ji studovat, pracovat s energiemi, astrálně cestovat atp. a dospěl ke zjištění, že „věda nestačí“. Začal tedy hledat spiritualitu, která by mu pomohla uchopit svět. Žádné z hlavních náboženství jej ale neuspokojovalo. Na křesťanství se mu nelíbila myšlenka být trestán za hříchy, které nespáchal, sedět v chladném kostele a zpívat zpěvy v jazyce, kterému nerozumí. Stejně tak se mu nelíbilo sedět na skále a meditovat o vesmíru, takže ani buddhismus jej nezaujal (ačkoliv přiznává, že to bylo především kvůli nedostatku tělesnosti v těchto praktikách – přeci jen byl v pubertě) a islám se mu zdál příliš vzdálený, „příliš mnoho pouště“, řekl. Pak ale v knihkupectví narazil na knihu Scotta Cunninghama „Keltská přírodní magie – Wicca“, kde našel to, co v jiných náboženstvích ne. Líbilo se mu, že pohané slaví Kolo roku, líbila se mu myšlenka sedět kolem ohně, uctívat bohy, zpívat a pít, ležet v noci na  louce a také se mu líbily obrázky krásných dívek, jak hází kouzelná koření do ohně atp. (ačkoliv tímto tvrzením jsem trochu zmaten, jelikož jsem v této knize žádný takový obrázek nenašel). Po několika stránkách věděl, že toto je jeho spiritualita. Přečetl pár dalších knih a rozhodl se zasvětit této cestě provedením rituálu, o kterém se budeme dále bavit. Bylo mu tehdy třináct let. O několik let později (kolem osmnáctého roku života) se začal zabývat druidstvím, které studuje dodnes.

Bedřich:

Bedřich je 35letý poradce, který se považuje za eklektického pohana s tím, že nejblíže se cítí k blízkovýchodním a severským náboženstvím. Ve svém mládí se považoval za antiteistu, ale měl rád záhadnou literaturu, díky které se dostal k magii a (později) k pohanství. Popisovaný rituál je však Bedřichovým zasvěcením do cesty magie. S kamarádem, se kterým v té době hodně praktikovali, se jednou rozhodli, že „by to chtělo udělat nějakou zásadní změnu, kdy si jako řekneš, že od teďka jako je to vážný a chceme to dělat po zbytek života“. Ve své praxi byl velmi ovlivněn Aleisterem Crowleym a jeho Thelemou, a vždy zastával postoj, jaký je podle něj v magii obvyklý, že magik je ten, kdo se staví na roveň bohu, ten, který ovládá, ničemu se nepodřizuje a všechny jeho výsledky závisí na jeho vlastních schopnostech, jeho vlastní vůli. Ačkoliv zde analyzovaný rituál je ten, kterým se zasvěcoval cestě magie, moment počátku jeho „obratu“ k pohanství také stojí za zmínku – ve své magické praxi Bedřich používal některé prvky z blízkovýchodního polyteismu a jednou, během rituálu, při kterém pracoval s bohem Mardukem, měl právě s tímto božstvem natolik silný zážitek, že si uvědomil „že to asi ne vždycky půjde cpát přes tu vůli a tak“. To byl prý pro něj zásadní přelom, kdy se začal cítit mnohem blíže k pohanství, které, podle jeho slov, pracuje více na bázi partnerství a žádostí. Bedřich se nyní považuje za pohana, ale stále má i nějakou svou magickou praxi a jeho postoj k bohům je jeho magickou praxí výrazně ovlivněn. Považuje je za archetypy, personifikace jistých kvalit, emanace jakési základní síly, která je nezachytitelná, nepoznatelná, neviditelná a jejich formy (například Thor se svým kladivem a přilbou), jsou pouze realizacemi jejich uctívačů.

Stezky Pohanství (Počet článků 13)