9

Čvc

Sebezasvěcení v současném pohanství a západní esoterické tradici – díl 3

Bedřichův rituál

Příprava:

Jak bylo zmíněno výše, Bedřichův rituál nebyl zcela solitární, byl proveden ve dvojici s jeho kamarádem, kolegou magikem, se kterým v té době hodně praktikoval. Rituálu, který pro tento účel vytvořili, předcházela (a Bedřich řekl, že něco takového neudělal nikdy předtím ani potom) náročná příprava – pravidelná večerní četba z Egyptské knihy mrtvých a Crowleyho Liber al vel Legis (Kniha zákona), pravidelné meditace a týdenní půst, kdy pili pouze vodu a jedli jen trochu zeleniny a ovoce. Poslední tři dny nejedli vůbec. Rituálu samotnému přímo předcházely meditace a rozhovory o účelu rituálu a důvodech k jeho provedení. Rituál se konal v noci (načasování bylo zvoleno podle „základních astrologických korespondencí“), v chráněné oblasti Českého ráje, na konkrétním místě, které je, podle Bedřicha, velmi silné a je dobře známo místním trempům a je jimi jistým způsobem uctíváno.

 Rituál:

Rituál byl inspirován egyptskou mytologií a „lehce říznutý tím crowleyánským přístupem“. Egyptská mytologie byla zvolena proto, že v té době se cítili blízko k Thelemě, spirituální filosofii rozpracované Aleisterem Crowleym, která na mytologii a náboženství starověkého Egypta výrazně staví. Bedřich řekl, že oba také měli egyptskou mytologii rádi a chtěli použít něco, k čemu se oba cítili blízko. Rituál byl postaven na mýtu o Usírovi, Esetě a Sutechovi, ve kterém (ve zkratce – tento mýtus je samozřejmě velmi komplexní a existuje mnoho více či méně odlišných verzí) je bůh Usírev zabit a rozsekán na kousky svým bratrem Sutechem. Usíreova žena Eset pak hledá ostatky svého manžela a když je nalezne, složí je dohromady. Usírev je pak znovuzrozen. Zajímavé je, že pro účely tohoto rituálu Bedřich a jeho společník nahradili Sutecha Apopem, obřím hadem, principem chaosu konstantně ohrožujícím řád světa Ma’at. Apop reprezentuje v podstatě ty stejné principy jako Sutech (temnota, destrukce, chaos atp.) a v pozdním období starověkého Egypta s ním mohl být ztotožňován. Bedřich mne informoval, že tato záměna byla navržena jeho kamarádkou, která se egyptskou mytologií zabývá.

První část rituálu zahrnovala rituální očistu v potoce, následovanou očistou svěcenou vodou, 10 minutami ásany a následné provedení kabalistického kříže. V další části následovaly meditace a invokace Eset (jako ženského archetypu manželky a matky), meditace a invokace Apopa (jako aspektu totální destrukce) a následně pozici mrtvého Usíra (jako integrace s celým světem). Následně se z jednoho z účastníků stal adept a z druhého velekněz. Velekněz pak zavedl adepta do jeskyně, která je, podle Bedřicha, místem uctívání místních trampů. Pro přístup do jeskyně je potřeba uhrabat značné množství písku (což se opět účastníkům zdálo vhodné, vzhledem k tématu rituálu). Zde velekněz adepta „pohřbil“ a odstranil veškeré zdroje světla, takže adept byl uvězněn v totální tmě a nemohl se bez pomoci dostat ven. Zde měl adept meditovat o tom, že „něco končí, jeho současný život umírá a musí se znovuzrodit“ a snažit se „navázat kontakt s tím božstvem“. Po dvou hodinách velekněz přišel, adepta vysvobodil a beze slov jej odvedl na místo na vrcholku skály, kde adept stál v pozici znovuzrozeného Usíra, zakřičel posvátnou přísahu a nějakou dobu se takříkajíc „dával dohromady“. Poté si prohodili role a celý rituál se opakoval; následně se „strašně přežrali a opili“.

 Přísaha:

Posvátná přísaha byla předem připravená a zněla takto: „Amon-re! Vpusť mne, nech mne, uveď mne! Nechť Sachmet mne oblaží Ma‘at a nesmrtelný Usirev s věčnou matkou Eset opět zrodí Hóra, jenž mne učiní velkým Thovtem. Jah!“ Bedřich si nicméně vybavuje, že z původně připravené přísahy ve výsledku „mnoho nezbylo“ a pamatuje si pouze, že hodně křičel „Jah!“, hebrejský výraz pro boha.

 Bezprostřední pocity:

Pro nejlepší popis Bedřichových pocitů po provedení rituálu zde uvádím záznam z jeho deníku:

 „Zajímavé postřehy – celou dobu pocit, že tam je někdo s námi. Při části Eset – veliká bolest. U Apopa pocit absolutní 0 se vším, co to znamená.

Podsvětí (jeskyně) – zima, samota, snah o únik, bolest, smíření, schoulen do klubíčka, čekání – pojem nekonečna ve stylu Marvina ze Stopařova průvodce po Galaxii.

Nevěřil jsem, že už to mám za sebou – smíření s neexistencí, po vzkříšení intenzivní pocit ‚Já jsem‘.“

 Následky:

Bedřich přiznává, že rituál pro něj byl mnohem silnějším zážitkem, než očekával. Řekl, že věděl, že je to důležité, ale nečekal, že tento rituál pro něj bude nějak výrazně silnější, než obřady či rituály, které vykonal do té doby. Během toho, kdy byl uvězněn v jeskyni, prý zcela ztratil pojetí času a prostoru, a byl si také velmi dobře vědom toho, že by tam zemřel, kdyby se jej jeho společník rozhodnul opustit. Proto bylo také vedlejším efektem tohoto rituálu prohloubení pouta mezi jeho účastníky. Když jeskyni opouštěl, cítil se prý, jakoby se líhnul z vajíčka, cítil se skutečně znovuzrozen. Bedřich mi význam, který pro něj rituál měl, shrnul takto: „Celá ta akce byla jako, že odteďka po zbytek svýho života budeme přemýšlet a konat tak, jak jako vnímáme, že by magik měl dělat. Že do tý doby jsme jako magii dělali, ale nebyli jsme mágové, ale od tý doby jsme, ať děláme cokoliv.“

Pokračování příště

Stezky Pohanství (Počet článků 12)


 
9.7.2013 | Kategorie: Osobnosti, Pohanská praxe, Pohanské příběhy, Pohanství, Pohanství v médiích, Rozhovory | Napsal: Stezky Pohanství | Komentářů: 4 | Štítky: , , ,
  • Zuzana_aa

    Když spolknu všechny technické komentáře, které mne v průběhu čtení napadaly, zbyde jediná věta:

    To je dokonalé!!!

  • Dominik

    Obávám se, že tento rituál má jednu vážnou chybu. Píše se zde, že účastníci během přísahy hodně volali slovo „Jah“, hebrejský výraz pro boha. Problém je v tom, že „Jah“ není hebrejským výrazem pro boha. „Bůh“ se v hebrejštině řekne „El“, mn. číslo Elohim- bohové. Slovo „Jah“ je zkrácenina slova Jahve/ Jehova, což je vlastní jméno židovsko-křesťanského monoteistického Boha, který je známý svou netolerancí k uctívačům jiných bohů. Podle Starého Zákona Mojžíš, jakožto prorok povolaný Jahvem, sváděl duchovní boj s představiteli egyptských bohů. Navíc v biblické knize Jeremjáš, kapitole 46, verši 25 se píše: „Hospodin zástupů, Bůh Izraele, praví: „Hle, já ztrestám Amóna z Théb i faraóna, Egypt, jeho bohy, jeho krále, faraóna i ty, kdo v něho doufají.“ Tento „egyptský rituál“ byl tedy nevědomky zakončen vzýváním židovsko-křesťanského Boha Jahve, který má vyloženě nepřátelský vztah k egyptským pohanským bohům. To je podle mého názoru poněkud nešťastná chyba.

    • Dominiku, obávám se, že musím nesouhlasit. „Jah (/ˈdʒɑː/; Hebrew: יהּ‎ = Yah) is the shortened form of the divine name YHWH (also spelled Jehovah or Yahweh), an anglicized version of the Tetragrammaton (YHWH, Latin JHVH).“

      • Dominik

        No ale právě o tom mluvím. Jah je zkrácená forma BOŽSKÉHO JMÉNA Jehovah/Jahveh, tedy vlastního jména židovského monoteistického Boha. Je to jméno, podobně jako Odin nebo Zeus, nikoliv výraz znamenající „bůh“. Bůh by se hebrejsky řekl el/elohim, aramejsky elah, arabsky ilah (islámský Alláh vznikl z al ilah- ten (jeden) bůh)- ve všech semitských jazycích je to podobné. Viz: https://en.wikipedia.org/wiki/Allah