29

Čvc

Šedá zóna v pohanství

Když jsme před rokem diskutovali o extrémismu v pohanství, byl jsem přesvědčen, že neexistuje. Že radikalismus v pohanství je zatím jen stín nad naší mladou českou komunitou, která navzdory všem dětským nemocem je tím nepostižena a doufal jsem, že tento text bude opravdu jen zamyšlením nad šedou zónou pohanství, která má šanci k radikalismu směřovat, stejně jako se od něj vzdalovat.

Bohužel jsem díky následujícím událostem musel změnit názor. Poté co jsem si přečetl slova jako „Krom toho jen ať kostely lehnou plamenem! Aspoň církev nebude škemrat o peníze na údržbu.. ať ukážou taky někdy tu svojí zkurvenou pokoru a skromnost!!1“ mě trochu zamrazilo. Pak jsem si ve jedné Facebook skupině přečetl, jak mají rádi hudbu Varga Vikernese, což bylo shrnuto slovenskou větou „súhlasím…Burzum je pecka…a to že zapálil kostol…kolko oni upálili ludí….. “ a mrazení volně pokračovalo. Situaci nezlepšily ani komentáře na jednom nejmenovaném pohanském webu, kde šlo nalézt  informace o velikém nebezpečí ve formě národnostních menšin. Z těchto komentářů nepokrytě zaznívalo, že etnické pohanství mohou praktikovat je někteří, vyvolení (rasově vhodní?). Pomyslnou třešničkou na dortu bylo heslo krev a půda, které je dohledatelné v manifestu jedné pohanské skupiny.

Zdá se totiž, že jsem se ve svém odhadu mýlil a poznámka Catalessi2 a o radikálních pohanech nejen na Moravě se zdála být bohužel více než realistická.

Tedy, i když toto zamyšlení je o té šedé zóně, která není ani radikální, ani umírněná, je třeba si uvědomit, že extrémismus v pohanství v České republice již není pouhým mýtem, ale hmatatelnou realitou. Pevně doufám, že je to minoritní záležitost a že minoritní navždy zůstane.

Co je to šedá zóna

V kontextu našeho tématu je šedá zóna přechod mezi konformní a umírněnou částí pohanské komunity, které k radikalismu nesměřuje, a zástupci pohanství, kteří mohou být zastoupeni například ve světě známými nacistickými proudy radikálních Ásatrú nebo radikálních nacionalistů hlásící se k rodnověří v Rusku. Jedná se tedy o myšlenkový směr, jehož pohanská filosofie je dostatečně nekonformní, často se silným politickým podtextem a pohybuje se na hraně. Často vytváří dojem příklonu k extrémnímu radikalismu, ale, exaktně hodnoceno, tyto skupiny, jednotlivce a směry nemůžeme s čistým svědomím označit jako extrémistické.

Jsou to pohanské směry, které se umně pohybují na této hraně legality, etiky a morálky, kterou jako extrémistickou rozhodně označit nemůžeme. Každopádně tyto skupiny vyvolávají množství emocí díky svým výrazně vybočujícím (radikálním) názorům, a proto mohou být i hodně vidět. Jsou často atraktivní pro určitý segment zájemců o pohanství v pubertálním věku, ke kterému vzdor ke společnosti a k autoritám neodmyslitelně patří.

Dost často se jedná o skupiny etnických pohanů (slovanští rodnověří, skandinávští Asátrú) nebo radikálnějších rekonstrukcionistů, které jsou ve svém pojetí pohanství málo tolerantní vůči ostatním, zejména novopohanským směrům. Obvykle tyto směry shodně, avšak nelogicky a nesmyslně, opovrhují tradicí Wicca, znovuobnovenými druidskými kulty a novopohanstvím obecně (ačkoliv sami velmi často z definice novopohané jsou).

Dalším významným znakem těchto skupin jsou charismatické, často vůdčí postavy, které přebírají chování alfa samců, jejichž cílem není být agresivně invazivní, pouze jen demonstrovat svou odlišnost a snad i možnosti a sílu.

Loki přichází

Trickster - JokerSociálně-mytologicky pojato mohou být tyto skupiny archetypálním tricksterem a prvkem chaosu dané pohanské komunity, bez jehož existence se ztrácí skupinová dynamika. Role věčného provokatéra, rejpala a „společného nepřítele“ je často pro rozvoj komunity zásadní a bez ní může hrozit stagnace či rozpad celé komunity. Jinými slovy – potřebujeme je, abychom zdravě existovali. A nemusíme chodit pro příklad daleko – mytologicky pojato – v momentě, kdy je Loki Ásy spoután a je ze systému vydělen, se systém hroutí a přichází Ragnarök.

A možná právě proto bychom neměli problematické pohanské skupiny v šedé zóně z komunity vydělovat, ale ani rezignovat na jejich místy pokřivené pojetí a vést otevřenou, často však unavující, diskusi. Stejně tak naše reakce nesmí být emocionální a hysterická, naopak věcná, konkrétní a argumentačně silná.

Ovšem žádný vzdor nelze udržovat donekonečna. I postmoderní chaos magie si brzy uvědomila, že ten prvoplánový vzdor je neudržitelný. A tak je třeba si přiznat, že skupiny v šedé zóně nebudou v šedé zóně navždy. Existují zde dva scénáře. Buď se posunou do umírněnější části spektra anebo jejich cestou bude naopak ještě větší radikalizace do otevřeného extrémismu.

Ano, je třeba si přiznat, že šedá zóna může být i líhní extrémistů, které si pak můžeme hřát na hrudi jako hada. Anebo taky ne. To, jakým směrem se skupina či jednotlivec z této líhně vydá, je ovlivněno velkým množstvím faktorů, které nemůžeme dopředu predikovat a tak vlastně nevíme, zda nechat prostor pro pubertální (v některých případech postpubertální) vzdor a provokaci nebo se bránit vznikajícím extrémistům.

Nemohu na závěr tohoto zamyšlení dát žádnou radu, varování či snad zlehčení celého tématu. Mohu jen postmodernisticky podotknout, že pravda není jen jedna a dost často se nám mrška schovává. Jediné, co víme a budeme vědět, že šedá zóna existuje, a jak už je z názvu patrně, není ani trochu černobílá. Odstínů šedi obsahuje nepřeberně a je na nás, jak ji dokážeme využít a vyhodnotit.

Poznámka autora: Výše zmíněné zamyšlení vychází z osobních několikaletých zkušeností české i zahraniční pohanské komunity a hodnotí jen takové pohanství, které jsem měl tu čest poznat.


1 Přezdívka „Adam“, Pohanské Otevřené Fórum, 7. 6. 2011, 21:50:14 (ID Adam bylo po tomto vyjadřování zablokováno – IP adresa, přezdívka i e-mail)

2 1. Pohanský diskusní večer


 
29.7.2012 | Kategorie: Pohanství, Úvahy | Napsal: Cody | Komentářů: 23 | Štítky: , , ,