23

Čvc

Spirituální účinky pití čaje

Ačkoliv snad čaj nebo jeho konzumace není primárně pohanské téma, spousta pohanů se potkává a seznamuje v českých čajovnách, což je celosvětový fenomén. Snad proto i pohané ocení odborný vhled do spirituality pití čaje ze strany skvělé pražské čajovny Duhovka. Tato čajovna má i naše doporučení, protože ji vedou pohané a kvalita služeb i čajů, vodních dýmek a dalšího zboží je nevídaná. I Stezky pohanství tam pořádají své akce. Tak hurá du Duhovky!

Cody

Cesta je cíl.

Pití čaje není blahodárné jen pro naše tělo, ale i pro našeho ducha. Zní to možná jako jedno z esoterních klišé, ale je to tak. Nicméně zatímco účinky pití čaje na lidský organismus jsou vědecky zkoumány, píší se o nich studie, knihy a články, popisy duchovních účinků čaje nejsou příliš známé.

Pití čaje působí na naše myšlenky a ovlivňuje náš způsob vnímání světa. Čaj povznáší mysl i ducha, prohlubuje myšlenky, je vhodný k meditacím a přináší inspiraci. Osoby konzumující čaj mají sklony propadat dennímu snění. Německý spisovatel Ernst Jünger hovoří o čaji jako o mírném fantastiku či psychedeliku, zatímco naopak kávu řadí k energetikům. S tímto tvrzením souhlasil i objevitel LSD Dr. Albert Hoffman. Čaj byl pro tyto své vlastnosti považován za velmi vhodnou obětinu.

O mimořádných účincích čaje svědčí i jeden z mnoha příběhů o objevení čaje. Zasvěcenec Bódhidharma meditoval v klášteře po dobu devíti let, aniž by jedinkrát zamhouřil oči. Okolo roku 520 však přece jen usnul. Jakmile se Bódhidharma probudil, rozhněval se sám na sebe a uřízl si oční víčka, aby se už nikdy nemohlo opakovat jeho pochybení.[1] Právě z jeho odhozených očních víček vyrostl první čajový keř. Příběhů o objevení čaje existuje mnoho, podobají se spíše legendám nežli historii a různé verze se od sebe velmi liší. Proto je potřeba chápat je spíše symbolicky. Symbolika odhozených víček v tomto příběhu odkazuje na povzbuzující účinky čaje, který často pili právě buddhističtí a taoističtí mniši při rozjímaní a meditacích.

Čaj byl také často označován za jednu z přísad bájného elixíru nesmrtelnosti, což naznačuje i tato známá báseň od básníka Lu Tchung:

 

První šálek laská mé suché rty a hrdlo,

druhý tříští stěny osamělého smutku,

třetí hledá vyschlé prameny říček v duši,

aby nalezl příběhy pěti tisíců svitků.

Se čtvrtým odchází bolest minulých křivd,

pátý očišťuje mé maso a kosti,

se šestým se spojuji s nesmrtelnými,

potěšení ze sedmého mohu sotva snést.

Čerstvý vítr proniká mými křídly,

jak si razím cestu na Pcheng-laj.[2]

 

Dále Pendell[3] k této básni poznamenává, že jelikož se čaj v období dynastie Tchang pil z objemných dřevěných misek, je jasné, že Lu Tchung byl skutečným mistrem čajové stezky. 

O duchovních účincích čaje se zajímavě vyjadřuje i francouzský okultista Gérard Encausse známý jako Papus: „Intelektuální povzbuzení způsobené čajem je asi uprostřed mezi kávou a alkoholem. Toto povzbuzení je ale mírné a nikdy nevykazuje prudká období ostatních dráždidel. (…) Jakost tohoto dráždidla umožňuje trvalou intelektuální práci. Je to jediné dráždidlo, které lze použít v obdobích realizace.“[4] Realizací je zde myšleno rozvinutí duchovního a magického potenciálu člověka. Papus pro dosažení lepších magických výsledků doporučuje vegetariánskou stravu a čaj: „Ale chcete-li jít ještě dál a probudit v sobě usnuté nadsmyslné schopnosti, přidejte k této stravě několikrát za den čaj a provozujte každé ráno a každý večer meditaci celou hodinu nebo hodinu a půl, a budete schopni dosáhnout velmi přesných fenoménů telepatie nebo vidění v astrálu.“ [5]

Karel Valter se ve své knize zmiňuje o povaze energií obsažených v čaji: Na světě existují dvě základní energie nazývané jin a jang. Schopnost zahrnovat v sobě obě tyto základní energie je vlastní pouze živým bytostem a zvláště člověku. Mnoho dávných učenců zastávalo názor, že v čaji jsou přítomny obě tyto základní síly, a to ve svém dokonalém, ještě neodděleném stavu. Tato myšlenka čaj staví na velice mimořádné místo ve srovnání s ostatními rostlinami i neživou přírodou.

Tato unikátní energie obsažená v čaji pak aktivuje a posiluje energetická centra v lidském těle, která se nazývají čakry. Jestliže má člověk některou z čaker zablokovanou, nemusí mu některé typy čaj dělat dobře. Energie aktivující první čakru obsahují především čaje jako je dračí studna (Long Jing), smaragdové spirálky jara (Pi Lo Chun) a obočí dlouhého věku (Chun Mee). Druhou a částečně i třetí čakru posilují čaje pocházející z první sklizně Darjeelingu. Čtvrtou a pátou čakru naopak aktivují čaje z druhé sklizně Darjeelingu, yunnanské, cejlonské a assámské čaje. Keemun, sečuánské čaje a některé čínské oolongy, jako například železná bohyně milosrdenství (Ti Kuan Yin) stimulují hrdelní čakru a třetí oko. Jemné oolongy jako je taiwanský Dong Ding či Bao Zhong otevírají třetí oko a jejich energie proudí také do temenní čakry. [6]

Většina lidí, kteří se vydali na „cestu čaje“, zaznamenala nárůst estetického cítění a vůbec všech vlastností vztahujících se k působnosti pravé mozkové hemisféry, tedy sluchové vjemy, barvy, představivost, denní snění, ale i uvědomování si komplexních souvislostí. Připomeňme, že duchovní zážitky a schopnost práce s jemnohmotnými energiemi se vážou právě k pravé mozkové hemisféře.

Jestliže se nám podaří nastoupit na tuto cestu, přestane záležet na tom, zda pijeme čaj z hliněné misky, pozlaceného uměleckého díla anebo z klasické zavařovací sklenice, tak jako dnešní Číňané. Dávní čajoví mistři volali po duchu wabi, prostoty a jednoduchosti. Adept cesty čaje se snaží prohlubovat své vědomosti o čaji a čajovém obřadu, nicméně neusiluje o dosažení osvícení anebo jiného cíle. Čaj člověka učí, že sama cesta může být cílem.

Cesta čaje je duchovní cesta sloužící ke zjemňování a kultivaci člověka a jeho duše, jakož i k objevování a rozvíjení našich skrytých nebo dosud neobjevených stránek či talentů a prohloubení vnímání a prožitků. Zvláště některé druhy tradičních příprav čaje pak umožňují meditační, někdy až rituální zastavení se a prožívání přítomného okamžiku. Při správně provedeném čajovém obřadu dochází k posunutí běžného, každodenního vědomí.

Správně provedeným čajovým obřadem nemám na mysli dokonalé a bezchybné provedení obřadu nějaké konkrétní čajové školy nebo dokonce země. Většina vážených čajových mistrů a následovníků cesty čaje zastávala názor, že formální stránka provedení čajového obřadu není tak důležitá. Za skutečně důležitou byla považována úcta k hostu, upřímnost, čistota a snaha připravit co nejlepší čaj.

Počátek cesty čaje a čajové filosofie nalezneme v Japonsku. Jako první přišel s myšlenkou, že by se pití čaje mohlo stát duchovní cestou, zenový mnich jménem Murato Šukó, který žil v letech 1432 až 1502. Vypráví se, že Šukó dosáhl osvícení prostřednictvím zjevení, které pravilo, že Zákon Budhy lze objevit v gestech nalévání horké vody do čajové misky. Zde je důležité podotknout, že nedosáhl osvícení samotným pitím čaje, ale prostřednictvím proniknutí do filosofie aktu pití čaje.

I Murato Šukó kladl menší důraz na formální stránku provedení čajového obřadu a říkal, že záleží především na vnitřním naladění člověka a na jeho srdci. Formalita v čaji pro něj znamenala čistotu a potěšení v Zenu. Do čajovny mohl vstoupit každý. V čajovně mizela veškerá diskriminace a naopak tam panovala jemnost a vzájemná úcta.

Čajový obřad by měl být v souladu se čtyřmi principy – Kin, Kei, Sei a Džaku, tedy s prozíravostí, úctou, čistotou a klidem. Později Šukóovi následovníci nahradili prozíravost harmonií (Wa). Cesta čaje také vyžaduje jistou skromnost, prostotu či tichý klid, jemuž se v Japonsku začalo říkat wabi. Duch wabi představuje hledání krásy a pravdy v jednoduchosti a prostotě. Murato Šukó ve své době nahradil oblíbené výstřední a často divoké čajové večírky jednoduchým a klidným čajovým obřadem.

Tam v lesích

hluboko pod břemenem sněhu

rozkvetlo dnešní noci

několik švestkových větviček.

Murato Šukó svým žákům často vyprávěl příběh, jehož prostřednictvím jim chtěl přiblížit povahu ducha wabi. Hlavním motivem příběhu byla tato báseň. Když ji básník dokončil, jeho přítel mu poradil, aby změnil několik rozkvetlých švestkových větviček na jedinou větvičku. Idea opuštěné rozkvetlé větvičky uprostřed zasněžené krajiny představuje ducha wabi – tichou, nevýslovnou radost, skrytou hluboko pod ryzí prostotou.[7]

Tento článek má pojednávat o duchovních účincích pití čaje. Snažila jsem se, aby v něm obsažené informace byly zajímavé především pro cílovou skupinu, tedy pohany nebo magiky, což ovšem nebylo tak docela jednoduché. Cesta čaje má spíše než k magii nebo pohanství blíže k mystice. Nicméně domnívám se, že některé ze zásad cesty čaje mohou inspirovat kohokoli a to bez ohledu na jeho konkrétní duchovní praxi.

V závěru článku uvádím dvanáct pokynů či ponaučení pocházejících od Šukóova následovníka jménem Takeno Džoó, jimiž by se měli řídit účastníci (nejenom) čajových obřadů:

  1. Buďte prodchnuti laskavostí během celého obřadu.
  2. Buďte zdvořilí a klidní.
  3. Nekritizujte ostatní.
  4. Odložte svoji pýchu.
  5. Nepožadujte náčiní, náležející druhým.
  6. Nesoustřeďte svoji pozornost na čajové náčiní.
  7. Jestliže hostíte význačnou osobnost, můžete předložit vhodné čajové pečivo.
  8. Skuteční ctitelé čajového obřadu dokáží přivřít oči nad použitým náčiním, opotřebovaným jinými.
  9. Čajový mistr se neusiluje stát se znalcem čajového obřadu.
  10. Zasvěcenci by měli být skromní, měli by chápat buddhistické učení a mít cit pro poezii.
  11. Čajový obřad se zdá být prodchnut osamělostí… Pokud se usilovně snažíte nalézt záblesk krásy, nenajdete ani špetku osamělosti. Pokud však postupujete neohrabaně, stane se krása jen hromádkou smetí.
  12. Neměli byste provádět ceremonii, jež není v souladu se srdcem vašeho hosta, jež mu způsobuje jakékoliv tělesné či duševní nesnáze.

Veronika Šulcová

Oslovil vás tento článek? Zajímá vás magie nebo pohanství? Přijďte ochutnat čaj na některou z tématických přednášek nebo jiných akcí pořádaných v čajovém klubu Duhovka. (http://www.duhovka.eu/kalendar-akci/)

Použitá literatura a zdroje:

Augustýn, Jozef: Povídání o čaji, Fontána, 2001

Jü Lu: Klasická kniha o čaji, DharmaGaia, 2002

Papus: Základy praktické magie, Volvox Globator, 2005

Pendell Dale: Pharmako/Dynamis. Moc rostlin a cesta jedů, Dybbuk, 2005

Pratt James Norwood, Rosen Diana: Rádce milovníka čaje, Pragma, 1999

Rosen Diana: Rádce milovníka zeleného čaje, Pragma, 2000

Sen, Sóšicu:  Cesta čaje, mysl čaje, Pragma, 1991

Šimáček F., Richard F. H.: Čado – tajemství čajového obřadu, Cad Press, 1994

Thoma Z., Thoma M., Thomová S.: Příběh čaje, Argo, 2002

Valter Karel: Vše o čaji pro čajomily, Granit, 2010



[1]              Jiná verze příběhu říká, že Bódhidharmovi po devíti letech strávených v meditacích odpadly nohy.

[2]              Pcheng-laj je hora, kde sídlí nesmrtelní.

[3]              Pendell Dale: Pharmako/Dynamis. Moc rostlin a cesta jedů, Dybbuk, 2005

[4]              Papus: Základy praktické magie, Volvox Globator, 2005

[5]              Tamtéž

[6]              Valter Karel: Vše o čaji pro čajomily, Granit, 2010

[7]              Šimáček F., Richard F. H.: Čado – tajemství čajového obřadu, Cad Press, 1994

Stezky Pohanství (Počet článků 13)


 
23.7.2013 | Kategorie: Zajímavosti | Napsal: Stezky Pohanství | Komentářů: 0 | Štítky: