Germánská víra: Pokleknutí při obřadu

Jamey B. Martin

Dnes přinášíme překlad inspirativního textu Jamey B. Martina o pokoře v pohanství.

V Ásatrú komunitě se běžně vyskytuje představa (i když v žádném případě není univerzální), že pokleknutí, dokonce i pokleknutí před našimi vlastními božstvy, je znakem slabosti, zbabělosti, podlézavosti, nemužnosti a v podstatě tedy čin, který z člověka udělá nithing (opovrženíhodného člověka; kdysi největší urážka). To je samozřejmě podivné. Hlavně, když se před takovým odsouzením anebo po něm hovoří o tom, jak my, pohani, „uctíváme naše vznešené předky“.

Samozřejmě chápu, jak se člověku přihodí, že něčemu takovému uvěří. A to nemluvím o „přeběhlících z křesťanství“, kteří vesměs vytvářejí obrysy toho, co můžeme nazvat „pop-pohanstvím“. Ne. Mluvím o nováčkovi s očima dokořán, úplně bez předsudků, který žízní po poznání cest svých předků a možná trošku po „sdílení víry“. Takový jsem byl kdysi já. Takže jestli tohle tvrdí lidé, kteří se zdají být moudřejší než my, potom my jsme ochotni tomu věřit. To je přirozené.

A hele, na mou obranu, když ti není ještě ani dvacet a jsi muž, představa, že stojíš pyšně před svými bohy a odmítáš pokleknout před kýmkoli a čímkoli, působí fakt drsňácky. To je typické pro tenhle věk, fakt. A dobře to zapadá do všeho, co ses naučil z románů o Conanovi od Roberta E. Howarda.

Číst více

Tryzna za Nárviho

Upozornění: Většina informací v tomto článku vychází primárně ze sdílené gnóze různých lidí a nikoli z mytologických pramenů.

Asi každý, kdo se jen letmo seznámil se severskou mytologií, ví, že bůh Loki měl s obryní Angerbodou tři nechvalně proslulé potomky. Hel, bohyni zásvětní říše, Fenriho, největšího z vlků Jotunheimu a Jormungandra, hada, který, ležíce na dně oceánu, obepíná celý svět. Tito Lokiho potomci jsou klíčovými postavami severské kosmologie a jen těžko je opomenout, ať už se hlásíme k jakémukoli proudu severské tradice. Hel ve svém podsvětí drží Baldra (jehož smrt je přisuzována Lokimu) a Fenrir a Jormungandr mají při Ragnaroku zabít Ódina a Thora. Někdo tyto tři potomky Lokiho uctívá jako základ Rokkr panteonu, jiný v nich může vidět ztělesnění zla.

Číst více

Mnohost, rozmanitost a křižovatky

V současných pohanských náboženských směrech existuje obrovská různorodost, kterou může být obtížné docenit a obsáhnout. Stejně tak ovšem existuje nesmírná různorodost cest, které k pohanství vedou. U jiných náboženství se lidé, kteří k nim přicházející, ocitají na určité životní a sociální křižovatce. V případě současného pohanství připomíná tato křižovatka spíše obrovské nádraží, kde vedou koleje všemi směry, kříží se, rozdvojují a zase spojují, mizí v tunelech nebo dokonce nevedou vůbec nikam. Rozmanitost a mnohost je fenomén, který nás v té části cesty, kdy začneme pohanství „oťukávat“, dříve nebo později udeří do očí. Je vhodné přijmout tento úder s otevřenou náručí a určitou dávkou pokory a pokusit se tento pohanský „železniční uzel“ přijmout takový, jaký je. Před rozmanitostí a mnohostí v současném pohanství není úniku. Vyskytuje se všude, kam se podíváte, v mnoha různých podobách a aspektech. Číst více