Jablko od bohů

Malý a pro někoho možná nezajímavý příběh, který se mi stal ve Frankfurtu nad Mohanem, kde sem byl s přáteli oslavit letní slunovrat. Pro mě to byl ale jednak velmi důležitý moment k zamyšlení a jednak krásný příklad, kterak se mohou mýtické motivy projevit i v dnešním čistě uspěchaném světě.

Rozloučil sem se postupně se všemi svými pohanskými přáteli z Frankfurtu a stál sem na peróně západního nádraží a čekal na S-Bahn (něco jako vlak který projíždí městem. Chvíli na úrovni země, chvíli nad zemí a chvíli zase pod ní), který mě vezme na Hlavní nádraží, odkud pak vyrazím za další dvě hodiny domů. Vyjma drobné staré paní sem na nástupišti byl sám. Přemýšlel sem, proč se mi vlastně tohle město tak líbí a jestli to nemůže být jen nějaký sebeklam. (Nakonec, moc času sem zde zatím nestrávil, netrápí mě zde práce ani jiné povinnosti atd.) Nakonec, každé místo může být jen tak dobré, jací jsou lidé kteří tam žijí. Číst více