6

Čvc

Thórovy nové šaty

Myslím, že každý z Vás zná tento příběh. Příběh o tom, kterak mocný Thór ztratí své kouzelné kladivo a jen pomoci ženských šatů a Lokiho lsti ho dostane zpět. A vsadím se, že většina z Vás alespoň jednou během čtení tohoto příběhu kroutila nevěřícně hlavou a říkala si „takhle to přeci nemohlo být“. Tento rok sem měl při oslavě slunovratu velké štěstí, protože se Loki rozhodl prozradit mi, jak to tehdy doopravdy bylo. A tento příběh je pravda, čistá pravda a nic než pravda. Jinak to ani být nemůže, protože Darken se nikdy nemýlí a Loki nikdy nelže.

Loki ležel v trávě na idské pláni a pozoroval mraky na obloze. Nikdy by ho nenapadlo, že život v Asgardu bude taková nuda. Od doby, co ho jedna valkýra načapala, jak svádí mladé Einjahery, obvinili ho narušováni bojové morálky a zakázali mu vstup do Valhally, byla nuda v Asgardu k nevydržení.

Najednou, zničehonic, zaslechl v dáli křik: „Lóóókýýý“. Hlas pološíleného Thóra se nesl rychlostí blesku a s ním i jeho majitel. Během několika vteřin stál před ležícím Lokim sám hromovládce s divokým výrazem v očích, lapaje po dechu a hledaje ta správná slova. Po chvíli je našel a řekl jen: „Můj mlat! Je pryč!“

„Vyřiď upřímnou soustrast své ženě,“ řekl Loki. „Ale do toho mi nic není. Nebo ano?“

„Mluvím o Mjollmiru, ty mrňavý perverzní zvrhlíku!“ odpověděl mu Thór.

Na Lokiho tváři nebyly žádné známky emocí, ale jeho nitro přetékalo radostí. Možná, že dnešek nebude nakonec taková nuda. Po chvíli ticha řekl: „Mrňavý perverzní zvrhlík se mi líbí. Mnohem lepší než Zlovolný hadí jazyk, jak mi obvykle říkáš.“ Poté vstal a zeptal se: „Tak mi pověz, můj malý synovče, kdy jsi viděl naposled to své velké kladivo?“

Zmínka o malém synovci by jindy Thóra vytočila k nepříčetnosti, ale pro tentokrát se ovládl a vyprávěl: „Poskytl jsem přístřeší několika potulným obrům. Pili jsme den a noc, a když jsem se probudil, našel sem jen tento dopis.“ Podal jej Lokimu, který nahlas četl:

„Mocný válečníku z rodu Ásů, naše lest uspěla a tvé kladivo teď patří nám! Chceš-li ho zpátky, začni raději hned chystat svatbu! Až bude krásná Freja mou ženou, kladivo se ti vrátí. Podpis – tvůj další úhlavní nepřítel z rodu obrů.“

Loki zachoval vážnou tvář a zeptal se: „Uvědomuješ si hromovládče, co to znamená?“

„Uvědomuju,“ řekl nezvykle sklíčený Thór. „Dny Ásů jsou sečteny, mocné hradby Asgardu padnou a Bifrost se propadne do nikdy nekončící temnoty.“

„Nějak jsi zapomněl na tu část, kdy tě tvůj nebeský otec zpráská jak malého skřeta,“ skočil mu do řeči Loki. V tu chvíli mu už bylo naprosto jasné, že toto bude jeden z těch dnů, kdy se něco ošklivého stane někomu jinému a on se rozhodně nebude nudit.“ Předstíral ještě chvíli, že přemýšlí, a pak se zeptal: „A pročpak nepožádáš o pomoc svého všemocného otce? Na rozdíl od tebe ví, jak se domluvit s obry.“

„Bohužel, můj otec opustil Asgard a vydal se na jednu ze svých cest.“

„Takže tvůj otec je pryč a místo toho, abys střežil brány Asgardu v jeho nepřítomnosti, si necháš ukrást Mjollnir tím nejstarším a nejhloupějším trikem vůbec? A co potom chceš po mně, můj malý synovče?“

V tu chvíli Thóra opustila zkroušenost, ukázal prstem na Lokiho a už nahlas řekl: „Jak se můžeš tak hloupě ptát? Musíme získat kladivo zpět a ten drzý obr musí být potrestán! A ty, ty mi pomůžeš!“

Loki opět předstíral, že nad tím vážně uvažuje, a pak navrhl: „Můžeme mu dát, co chce. Oženíme ho, ty dostaneš své kladivo, a co se týče trestu – uměl bys vymyslet něco horšího než strávit zbytek života s Freyou?“

„Myslíš, že bys to dokázal takto vysvětlit i Freye?“ zeptal se Thór, kterému se ta myšlenka celkem zamlouvala.

Tentokrát se Loki zamyslel doopravdy. Dlouze.

„Když o tom tak přemýšlím, možná přijdeme i na něco lepšího,“ řekl nakonec. „Půjdeme do mých síní a probereme to.“

A tak se stalo. Seděli společně v Lokiho domě a pili silné trpasličí pivo. Zatímco Loki přemítal potichu, Thór pořád dokola mluvil o temném osudu Ásů. Když už po čtvrté začal vyprávět o poslední bitvě, došla Lokimu trpělivost.

„Nemohl bys už laskavě držet hubu? Jestli mám vymyslet, jak získat zpátky tvé milované kladivo, tak potřebuju klid. Přestaň laskavě fňukat jako malá holka, které…,“ v tu chvíli Loki ztichl uprostřed věty a na jeho tváři se rozlil úsměv.

„Tak, můj malý synovče, už vím, jak získáme tvé kladivo zpátky. Ale musíš udělat vše přesně tak, jak ti povím.“

„A to je přesně co?“ zeptal se Thór, který měl už s Lokiho plány své zkušenosti.

„Pro začátek půjdeme do komnat Sigyn a můžeš si vyzkoušet její svatební šaty,“ navrhl Loki.

Na Thórově tváři se objevili rozpaky, což rozhodně nebylo obvyklé. „Viš, Loki, já skutečně nevím, co všechno jste kdysi prováděli s mým otcem, ale popravdě to ani vědět nechci. Nemohl bys alespoň protentokrát vynechat své perverzní poznámky a vysvětlit mi svůj plán?“

Lokiho srdce přetékalo čirou radostí. „Tohle, můj malý synovče, je můj plán! Pojď se převléknout a po půlnoci vyrážíme.“

Trvalo to ještě několik hodin, než Loki zoufalého Thóra přemluvil, ale jestli je Loki v něčem skutečný mistr, je to právě přemlouvání. A tak se stalo, že po půlnoci skutečně vyrazili do říše obrů. Loki oděn v šaškovský háv a vyzbrojen jen svou oblíbenou harfou, Thór pak v Sigininých svatebních šatech a hustým závojem přes obličej.

Za několik dnů skutečně stanuli v srdci Jotunheimu, před tvrzí Thórova nastávajícího manžela, který je osobně přišel uvítat.

„Jsem neskonale rád, že jste dorazila, má paní. Povězte mi ale, proč Vás doprovází tento šašek? Čekal bych, že s vámi přijde mocný válečník z rodu Ásů, možná dokonce Thór sám?“ zeptal se vládce obrů.

Loki samozřejmě nehodlal pustit Thóra ke slovu a ujal se slova.

„Chudák Thór stále vyspává ten váš večírek. A Freja se tak moc těšila na svou svatbu, že mě požádala, abych ji doprovázel a trvala na tom, abychom vyrazili okamžitě.“

„Pak tedy vítejte v mých síních,“ řekl mírně zmatený obrůvládce. „Mí služebníci mají rozkaz Vám ve všem vyhovět a za devět dní a devět nocí může být svatba.“

„Děkujeme za tvou pohostinnost,“ řekl Loki, „ale nevěsta doufala, že bychom mohli uskutečnit obřad trošku dříve. Třeba dnes v noci?“

„Nevěděl sem, že jsou ženy Vánů tak moc netrpělivé, ale vskutku je muži zatěžko neuposlechnout takové prosby,“ zadíval se vládce obrů do Thórova hustého závoje. „Vstupte tedy do mých síní a moji sluhové připraví vše potřebné“.

„Je tedy ujednáno,“ pravil Loki. Mezitím jistě dovolíš, aby se nevěsta krapet osvěžila. Zajisté se pro ni ve tvém velkém domě najde doušek pramenité vody.  Au!“ vykřikl náhle Loki. Poté se sklonil k Thórově tváři za závojem a šeptal mu cosi jako: „Ty máš pod těmi šaty okované boty? A mně říkáš zvrhlík?“

Po kratší šeptané debatě oslovil Loki opět obra:

„Dobrá, rušíme vodu, přineste nám soudek piva. Au! Dva soudky. A nějaké solené vepřové. A pár džbánků medoviny, pokud možno. A nějaké okurky. Ne, opravdu není těhotná, takto svačí Freyja každý den“.

Nevíme, jestli měl tehdy obr nějaké podezření, ale pokud ano, nedal to na sobě znát.

Vládce obrů, Loki a Thór ve svatebních šatech seděli v hodovní síni a decentně svačili. Ne, to není další severský vtip, ale jen další část našeho příběhu. Pochvíli se totiž obr obrátil na Lokiho a pravil:

„Pověz mi Loki, Laufeyin synu. Říká se, že pod tvým šatem blázna se skrývá bystrá a vzdělaná mysl. To všechny ženy Vánů mají takovou chuť k jídlu?“

„Inu“, usmál se Loki, „chudák nevěsta celé dny nejedla, tak moc se těšila, až bude v tvém domě a tvém náručí.“

„To dovedu pochopit,“ řekl obr. „Ale opravdu si běžně nesundávají závoj, zatímco jedí?“

„Stydí se,“ zachraňoval situaci Loki. „Tváře má červené očekáváním a nechce, abys jí tak spatřil“.

„Dobrá tedy. Jen se mi na malou chvíli zdálo, že jsem snad pod jejím závojem zahlédl zrzavé vousy!“

„Drahý příteli, snad opravdu nevěříš všem těm pomluvám, které se o nebohé Freye šíří,“ vymýšlel si dál Loki.

„A proč má tedy tak chlupaté ruce?“ nedal si pokoj obr.

„Chlupaté ruce? To jsou přeci jen kožešinové rukavice, v tvých síních je příliš chladno.“

A tak při několika soudcích piva a zajímavé konverzaci bylo vše připraveno k svatebnímu obřadu.

„Teď, má milovaná, se staneš mou ženou. Poté rád vrátím Mjollnir zpět Ásům,“ pronesl slavnostně obr.

„Tak, vážená panno nevěsto,“ ujal se slova Loki, „připrav se na nejkrásnější den tvého ži… Au!!!!“

„Tak mě právě napadlo,“ pravil nenuceně Loki, skákaje přitom na jedné noze, „že bychom mohli položit Mjollnir na svatební oltář. Tak dojde alespoň symbolicky k spojení všech rodů. Ásů, Vánů i obrů“.

Obr chvíli přemýšlel, ale nakonec svolil. „Souhlasím. Jsme tu jen my tři a tak se přeci nemůže stát nic zlého.“ Dal rozkaz, aby přinesli Mjollnir a položili ho na svatební oltář.

„Vzhledem k tomu, že zde kromě šťastného páru nikdo není,“ chopil se Loki opět slova, „tak obřad bude asi na mně. Prosím tedy pana ženicha a pana nevěstu, aby se dotkli kladiva hromovládce.“ A tak se stalo. Dřív než si obr uvědomil, že v Lokiho výzvě není něco zcela v pořádku, Thór držel své kladivo pevně v rukou! Jeho síla se opět vrátila, což výstižně demonstroval smrtelným úderem do obrova čela.

Thór běhal po místnosti, bušil do nevinných zdí a křičel: „Mám zpět svoje kladivo, mám zpět svoje kladivo a čekají mě ještě tisíce bitev!!!“

Loki ho chvíli pozoroval a pak za ním zavolal: „Než se do nich pustíš, možná by sis mohl převléct ty šaty!“ ale Thór už byl pryč.

Po chvíli Loki poklekl k tělu mrtvého obra a tiše čekal. Nakonec obr opatrně otevřel jedno oko a tiše se zeptal:

„Už je pryč?“

„Běžel tak rychle, že se zapomněl převléct.“

„Pak se obávám, Loki, že jsi vyhrál naší sázku. Nevěřil jsem, že nám na to opravdu skočí.“

„Ano, opět sem vyhrál,“ řekl spokojeně Loki. A pak se zeptal: „A copak provedeme tvému synovi příště?“


 
6.7.2013 | Kategorie: Nezařazené, Pohanské příběhy | Napsal: Darken | Komentářů: 0 | Štítky: , , ,