4

Čvc

Mnohost, rozmanitost a křižovatky

V současných pohanských náboženských směrech existuje obrovská různorodost, kterou může být obtížné docenit a obsáhnout. Stejně tak ovšem existuje nesmírná různorodost cest, které k pohanství vedou. U jiných náboženství se lidé, kteří k nim přicházející, ocitají na určité životní a sociální křižovatce. V případě současného pohanství připomíná tato křižovatka spíše obrovské nádraží, kde vedou koleje všemi směry, kříží se, rozdvojují a zase spojují, mizí v tunelech nebo dokonce nevedou vůbec nikam. Rozmanitost a mnohost je fenomén, který nás v té části cesty, kdy začneme pohanství „oťukávat“, dříve nebo později udeří do očí. Je vhodné přijmout tento úder s otevřenou náručí a určitou dávkou pokory a pokusit se tento pohanský „železniční uzel“ přijmout takový, jaký je. Před rozmanitostí a mnohostí v současném pohanství není úniku. Vyskytuje se všude, kam se podíváte, v mnoha různých podobách a aspektech.

Pohanství je náboženstvím přírody a jako takové je i jejím odrazem. Tento princip není těžké pochopit. Co však není úplně jednoduché, je domýšlet jej do důsledků. Ještě těžší je aplikovat tento princip v praxi. Mnohost a různorodost je oblastí, kde je dobré začít. Všechno ostatní půjde snáze.

Když zkusíte na chvíli zavřít oči a vybavit si obraz různorodosti v přírodě, naskytne se jistě spousta zajímavých scenérií. Můžete vidět rozkvetlou louku v mnoha barvách, hejno motýlů poletující okolo bodláků, zoologickou zahradu, dravce a kořist, zrod a zánik. Jak vidíte, téma mnohosti a rozmanitosti v přírodě je obrovské. Zkuste nad ním příležitostně porozjímat, až budete mít tu správnou náladu.

Pro tuto chvíli se spokojme s poznatkem, že mnohost a rozmanitost je esenciální vlastností přírody, bez níž by neexistovala evoluce, a vývoj by se zastavil u nejjednoduššího jednobuněčného organismu. Inherence těchto vlastností je zjevná do té míry, že se můžeme odvážit o ní říct, že příroda je ve své niterné podstatě mnohostí a rozmanitostí. Mnohost a rozmanitost v přírodě umožňuje adaptabilitu organismů a podmiňuje veškerý vývoj. Mnohost a rozmanitost v přírodě je ve své podstavě dokonalostí, nemá žádnou chybu a žádný kaz. Sama o sobě totiž nezná chyby nebo kazy. V přírodě je vše primárně dokonalé.

Mnohost a rozmanitost v pohanství je složitější a na rozdíl od přírody s sebou nese i některé nevýhody. Zrada spočívá zejména v propastném rozdílu v uvažování mezi dnešní západní společností a mezi pohanským, respektive polyteistickým paradigmatem. Společnost, ve které jsme vyrostli a byli vychováváni je do značné míry poznamenána židovsko-křesťanským dělením na pravdu a herezi, čistotu a nečistotu. V těchto východiscích jsou názory a paradigmata navzájem výlučná a uznání jednoho předpokládá popření a odmítnutí ostatních jako lživé, nesmyslné, případně nepřátelské. V našich zemích je tento způsob uvažování ještě posílen nedávnými historickými událostmi a obdobími. Zatímco v jiných zemích na západ od nás začalo období jediné správné pravdy odeznívat před mnoha desítkami až stovkami let, náš národ se s dogmatismem a omezeností myšlení potýkal (a stále potýká) o něco déle.

Ta část naší duše, která tváří v tvář mnohosti tíhne k odsuzování, posměchu a nepřátelství odlišných cest a paradigmat, je dědictvím mnoha staletí křesťanské dominance v Evropě a tak je třeba k ní přistupovat. Otevřenost nicméně neznamená rezignaci na vlastní názor a kritický úsudek. Otevřenost mnohosti neznamená odmítnutí pochybností a přijetí každého myšlenkového nebo spirituálního konceptu, se kterým se setkáme. Neznamená ani, že musíme odhodit veškeré zábrany a věnovat se bez rozdílu každé duchovní či magické praktice, která zkříží naše kroky a která nám může být prezentována jako pro nás nezbytná a nepostradatelná. Otevřenost mnohosti a rozmanitosti pouze znamená, že přestaneme vnímat odlišné cesty a přístupy jako hrozbu.

Nejčastějším projevem tohoto strachu, se kterým se můžete setkat, je obvyklé popření legitimity určitého přístupu jako nesmyslného a nepohanského. Čím dříve se zbavíte představy, že existuje jedno pravé pohanství a ostatní jsou vyfantazírované báchorky, tím snazší pro vás bude najít cestu k lidem i k Bohům v jejich mnoha aspektech, podobách a tvářích.

V pohanství existuje nejen mnoho různých tradic jako je rodnověří, druidství, wicca, dianická tradice, ásatrú, ale také mnoho individuálních přístupů, názorů a představ o světě a o Bozích. Tyto představy jsou do značné míry utvářeny cestou, kterou pohané ušli od té doby, co se s pohanstvím setkali a tradicí, kterou přijali za vlastní. Jsou jí určeny tím více, čím delší ta cesta za nimi je. To není těžké pochopit. Duchovní cesta se na nás nevyhnutelně podepisuje.

Velmi důležité však je, co z této skutečnosti logicky vyplývá. Čím kratší cesta je a čím kratší je čas, po který určitý člověk kráčí po pohanské stezce, tím víc jsou její atributy určeny jinými vlivy. Nabízí se zřejmá otázka: co jsou tyto jiné vlivy? Je to minulost. Minulá sociální i náboženská příslušnost, názorový a myšlenkový rámec, to vše nás určuje na začátku. Není vzácností, že lidé do doby než se setkali s pohanstvím, následovali jinou náboženskou cestu. Není ani neobvyklé, že lidé se před touto životní etapou pohybovali v určitých subkulturách, vnímali určitý druh kultury nebo měli nějaké jiné silné pouto s určitým hodnotovým a myšlenkovým systémem.

Je běžné a naprosto pochopitelné (v žádném případě však ne nutné), že po setkání s pohanstvím člověk minulost odhodí a má tendenci na ni zapomenout. Tento proces se děje mnohem pomaleji, než si většina z nás uvědomuje. Minulé názorové rámce, kulturní či duchovní příslušnosti v nás ještě dlouho přežívají a jsou naší součástí ještě mnoho let po té, co se vydáme po pohanské stezce, i když máme pocit, že jsme se s nimi dávno rozloučili. Je třeba v každém případě počítat s tím, že naše minulost bude mít na naše pohanství velký vliv. Tento vliv bude o to větší, budeme-li se snažit na minulost zapomenout a vnitřně ji odmítat a popírat.

Pohanství má totiž kromě mnohosti a rozmanitosti ještě jiné vlastnosti. Především se nám z minulosti dochovalo velmi málo přesných údajů o představách našich předků, o jejich rituálech, pravidlech, etických principech apod. Výsledkem je jistá neurčitost a absence struktur, jasně daných skutečností, pravidel, interpretací apod. Tento jev je ještě posílen některými knihami s pohanskou tématikou, které tuto absenci oslavují, staví na ní, odmítajíce vše, co není eklektické.

Následek je takový, že na začátku cesty se pro nás pohanství stává téměř čistým projekčním plátnem, na které promítáme svoji minulost. Čímž dosahujeme především toho, že ve své minulosti pod rouškou pohanství úspěšně pokračujeme. Tento fenomén není ani špatný, ani dobrý. Je přirozeně lidský. Pokud půjdeme po své cestě dostatečně dlouho a naplníme svůj duchovní život konkrétní pohanskou stezkou, pohanství se jednoho dne stane něčím jiným než jen projekčním plátnem naší minulosti a začne žít svým vlastním životem.

Tento proces se nedá příliš urychlit. Lze s ním udělat pouze dvě věci. Je především důležité být si vědom tohoto procesu. A je důležité s tímto vědomím hledat pohanskou cestu, která má určitá pravidla a strukturu a založit na ní svou náboženskou praxi a svůj pohled na svět a na Bohy. Nemusí to být nutně výrazně strukturovaná tradice jako je wicca nebo čistě rekonstrukcionistická tradice jako je rodnověří. Nemusíme ani hned přijímat vše z konkrétní cesty. Je však důležité nepřestat hledat a nepodlehnout rezignaci. Rezignace na hledání přináší věčnou a neomezenou svobodu eklekticismu. Což je dobré. Nepřináší však mnoho dalšího, dokud nezačneme stavět na existujících pohanských systémech a hledat způsob, jak z nich utvořit vlastní strukturu. Do té doby nám bere šanci nechat minulost odejít z naší cesty a nechat vyrůst naše vlastní svébytné pohanství, ať už je jakékoliv. A to už je něco, nad čím by se člověk zamyslet měl. Hledání konkrétní cesty neznamená, že nás naše minulost přestane utvářet ze dne na den. Znamená pouze, že její vliv na to, co považujeme za pohanství, bude slábnout a bude se integrovat do duchovního růstu. Ať už bude vaše volba jakákoliv, počítejte s tím, že na své cestě potkáte spoustu lidí, kteří hledají a jejichž představa o pohanství je určena především minulostí a s ní spjatými světonázory, které dosud neopustili, ačkoliv věří v opak. Tento fenomén je významně posílen skutečností, že většina současných pohanů je do velké míry eklektická a zároveň na začátku cesty.

Uvedu příklad. Když jsem s pohanstvím začínal, seznámil jsem se s inteligentním, příjemným člověkem, kterým se stal pohanem několik let přede mnou. Byl tělem i duší liberál, bohém a vyznával absolutní svobodu ve všech aspektech. Odmítal jakékoliv pohanské tradice a za nejlepší považoval eklektickou cestu. Říkal, že pohanství je láska a znamená činit svobodně cokoliv, pokud tím člověk neškodí. Když jsem ho po létech potkal znovu, ke svému překvapení jsem zjistil, že se vůbec nepohnul z místa a opakoval mi to samé. Nebylo to ani tím, že by byl hloupý, omezený nebo nevzdělaný. Zkrátka měl svůj vlastní životní styl a vlastní filozofii, kterou oblékl do pohanského pláště a u toho zůstal.

Nikdo nemá právo komukoliv popírat smysl duchovní cesty. Předchozí řádky k tomu mohou svádět. Vyhněte se této pasti. Smyslem právě řečeného je nastínit, z jakého důvodu existují tak obrovské odlišnosti mezi představami o pohanství u lidí na začátku cesty a někdy i u těch, kteří se jí věnují déle. Rozdíly jsou nezřídka propastné. Tak jako se liší třeba křesťanství od buddhismu a extrémní nacionalismus od punku, tak se liší představy o pohanství. Právě proto, že mohou být křesťanskými, buddhistickými, nacionalistickými či anarchistickými představami o světě, které na sebe dočasně vzaly podobu pohanství a budou se v něm skrývat. Budou se v něm skrývat tak dlouho, dokud toto pohanství nedostane svou vlastní niternou náplň a nezačne se rozvíjet.

Těch několik odstavců jsem napsal proto, abych vám pomohl pochopit, proč tomu tak je. Přijmout lidi a jejich názory takové, jaké jsou, je pak snazší.

Dovolte mi nyní shrnout a znovu podtrhnout to, co jsem napsal na začátku. Mnohost a rozmanitost v pohanství se netýká jen jednotlivých cest, respektive kolejí, které vedou z životního nádraží, na kterém se ocitáme na prahu pohanského světa. Týká se také kolejí, které vedou dovnitř. Tato mnohost a rozmanitost tvoří obrovský nábožensko-sociální komplex mnoha lidí s velmi odlišnými paradigmaty a názory. Počítejte s ním. Protože kdo je připraven, není překvapen. Obsáhnout mnohost a rozmanitost pohanství vybaven pouze tou dávkou tolerance a pochopení, kterými je vybaven průměrný Čech, je nemožné.

Ilustrační obrázek byl převzat z webu autora s jeho povolením.

 
4.7.2011 | Kategorie: Pohanství, Úvahy | Napsal: Zahrada | Komentářů: 0 | Štítky: , , , , , , , ,